V Místodržitelském paláci je do 5. června otevřena velkorysá výstava respektovaného Viktora Koláře (1941), jehož tvorba je po desetiletí spjata s rázovitou Ostravou; komornější expozice je do 29. května věnována spisovateli a fotografovi Václavu Ryčlovi v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Jmenuje se zvláštně, Blue Boy.

Kolářova výstava nazvaná jednoduše Ostrava, podobně jako nedávno vydaná stejnojmenná kniha, otevírá jedinečný a v mnohém neopakovatelný svět hornické aglomerace, se všemi jejími absurditami, drsností a svéráznými figurkami. Slezská metropole je Kolářovým životním tématem a jeho citlivé snímky, jimž nechybí nadsázka stejně jako bolestná realita všedního dne zamořeného sazemi, jsou kronikou ostravských lidí, kteří dávají tomuto městu skutečnou tvář.

„Hledám osobnost, vůdce smečky, výrazné typy, frajery, kteří chodí pyšně po ulici,“ říká Kolář, nedávno vyhlášený osobností české fotografie za loňský rok.

Modrý chlapec

Smysl pro detail a příběh měl také Václav Ryčl (1966–1994), jenž se do povědomí zapsal zejména jako spisovatel. Málokdo totiž věděl, že kreslil a fotografoval – tvorba pro něj měla silně terapeutický význam. Jako středo -školák onemocněl a právě během pobytů v psychiatrické léčebně kreslil a maloval. Jeho fotografie upřímné ve své syrovosti jsou v přítmí výstavních sálů a v konfrontaci s jeho texty koncentrovaným zážitkem – romskou komunitu nebo šeď měst 80. let neukazuje klišovitě nebo posměšně.

Fotografie vznikly v období mezi Ryčlovým patnáctým a sedmnáctým rokem, i přesto v sobě mají až dráždivou vyspělost. Vypadají, jako by je vytvořil zralý člověk, který na svých bedrech už nedokáže unést tíhu života. A asi proto se na Silvestra roku 1994 rozhodl osmadvacetiletý Václav Ryčl svých běsů navždy zbavit ve vodě hostivařské přehrady.

„Modří boys se povalují v pokrývkách s nohama vystavenýma na pelestích a s nedopalky ve rtech. Jsou to chlapci, kteří se pro výstrahu dospělým nechali dobrovolně popravit. Jsou to černí špinaví žoldáci, co rabují krajinu svého dětství a na protest zapalují smůlou potřené kříže,“ jsou umělcova slova, co se vás chytí a nepustí.