Zdá se také, že skončila doba, kdy k dílu výtvarníka potřeboval divák složitý výklad teoretika, aby pochopil, co vlastně vidí.  Mladí čeští výtvarníci začali znovu malovat a nabízejí obrazy, které se někdy podobají až akademické malbě 19. století.
Expozici připravili historikové umění Karel Srp a Olga Malá, kteří odpovídali na dotazy.

Kde jste najednou mezi mladými výtvarníky našli tolik malířů?

Srp: Vycházeli jsme z našeho dlouhodobého průzkumu, který děláme soustavně od chvíle, co jsme s Olgou Malou začali v Praze s tradicí Bienále mladých. Z návštěv ateliéru nám vyplynulo, že nastal zlom. Že výtvarníci už nechtějí točit videa, fotografovat či dělat instalace, ale že se vracejí zpět k malbě. A my jsme pak už jen hledali možnost, jako tuto snahu představit veřejnosti.

Malá: V 90. let se značně rozšířila propast mezi umělcem a divákem. Roztržka už byla značná a právě proto jako reakce vznikla potřeba zpětné vazby. Malíři opět chtějí, aby lidé chodili na jejich výstavy. A aby nešlo jen o vybrané publikum úzkého kruhu znalců. Mnozí se snaží o to, aby jejich umění bylo opravdu krásné a současně duchovní. Pro řadu z nich má obraz romantický půvab. Jsou obklopeni počítači a dokonalou technikou. O to více je začalo zajímat umění, které je ručně dělané a velmi pracné. Každý obraz je originál a liší se od masové spotřební produkce. Vít Soukup, který tu vystavuje, výstižně tvrdí, že pro něj je obraz tak tradiční, že je až vzrušující.

Proč má výstava anglický název?

Malá: Nešlo nám o přehnanou zálibu v angličtině. Je to zápůjčka z gramatiky: perfect tense se používá k vyjádření času minulého, jehož následky trvají do budoucnosti. Nám se termín hodil jako metafora k tomu, abychom ukázali, že malířství má staletou tradici, ale zůstává pořád aktuální i v současnosti.
Myslíte si, že na návrat k malbě měla vliv třeba pražská Akademie výtvarných umění, kde pracují nebo pracovali profesoři, kteří je dokázali naučit malířské řemeslo?

Srp: Návraty k malbě najdete dnes i v Německu a v Anglii. Je to příznačné pro všechna velká evropská centra, nejen pro Prahu. Ale speciálně pražská Akademie dokázala mladé výtvarníky velmi dobře připravit, od průpravy v kresbě až po vlastní řemeslo malby.

Vy se zabýváte i meziválečnou avantgardou. A tady jsou výtvarníci, kteří se vracejí zpátky k akademické malbě. Nejde o přímý rozchod s avantgardou a o něco úplně opačného, než o co usilovala?

Srp: Avantgardu 20. a 30. let už studujeme skoro jako muzejní exponát. Jako krásného preparovaného brouka, kterého máte v přírodopisném kabinetu. Mezi dneškem a jejich dobou je hluboký předěl. Toto je živé umění, kterým jsme nechtěli nijak manipulovat.