Po pěkně nadupaném CD Accelerate (2008), na které se asi bude dlouho vzpomínat, přišli indie pop-rockeři s něčím, co by se dalo v mnoha ohledech označit jako typičtí devadesátkoví R.E.M.

Celý střed desky je velmi intimní, pozvolný, blíží se k hranici akustična. Melodie se celkem podařily, zpěv Michaela Stipea je samozřejmě charismatický a skvělý jako vždycky a chvílemi zjišťujete, že jisté konkrétní písně jsou až neuvěřitelně podobné něčemu, co R.E.M. točili před dvaceti lety. Jakoby chtěli znovu vyrobit Out of Time nebo Automatic for the People, jenže dvakrát do stejné řeky vstoupit nelze. Nebo lze, ale už to není tak zábavné.

Naopak v úvodní Discoverer si zkusili rockovější polohu a byla z toho klasická stadiónovka. Vcelku se Collapse Into Now jeví jako kvalitní deska. Na první poslech je méně chytlavá než Accelerate, ale při dalších pokusech vychází jako barvitější. Měřeno dnešním popem každopádně nadprůměr.

Celkové hodnocení: 80 %