Seznamuje čtenáře nejen chytrými králíky a tygrem, jenž zdaleka není tak mocný, jak se zdá, ale i s mýtickými plazy nagy, obdobou to čínských draků, obřími ptáky galoumy a duchy naty. Ukazuje také, jak významnou roli hrála u Barmánců víra v převtělování, tudíž strach ze smrti byl mnohem menší.

V knize převažují dva druhy příběhů, jedny laděné pohádkově, a druhé o zvířatech, mající blízko k bajkám, v nichž se lidové motivy mísí s poučením z buddhistických džátak. I v pohádkových příbězích, přestože některé motivy jsou podobné jako v Evropě - vítězí často čestní a chudí - , je patrný odlišný pohled na svět, s větší osudovostí.

Když muž, který zabije kohouta, aby se stal králem, zjistí, že jeho kouzelnou hlavu snědl sluha, vychovává ho, aby byl dobrým králem. A želva nebo žabka se neproměňují v krásné muže či princezny pouhým polibkem, ale až nějakou dobu potom, co je ratolest z královského rodu vezme.

Matoucí je trochu podtitul, protože kniha nenabízí příliš mnoho z mytologie, o představách stvoření světa podle Barmánců se v ní neobjevuje nic, což ovšem jde na vrub překladu - originál nese prostý a adekvátní název Barmské lidové příběhy. Maun Tchin Aun postupoval způsobem, jakým se pohádky a pověsti sbírali v XIX. století, i když na rozdíl od Erbena a Němcové lidová vyprávění ponechával v původní podobě a nepentlil je. Kniha by si však zasloužila minimálně doslov odborníka, který by příběhy lépe zařadil do kontextu než činí v dobové předmluvě autor.

Maun Tchin Aun: Krokodýl Dešťový mrak

Argo, 250 stran,  z angličtiny přeložil Pavel Czeczotka