Kontakty s českým prostředím nikdy nepřerušil. Vystavoval pravidelně v Praze v soukromé galerii Lehmann i na výročních výstavách takzvané Krasoumné jednoty, v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Jeho výtvarný vliv lze vysledovat u řady pražských malířů, jako byl Jakub Schikaneder nebo Maxmilián Pirner.

Gabriel von Max byl talentem v mnoha různých oborech. Zajímal se intenzivně o hudbu a její vliv na malířství, ale k jeho největším koníčkům patřila antropologie. Zejména ho nadchla Darwinova evoluční teorie, kterou se snažil dál vědecky prokázat.

Svými obrazy si vydělával na přírodovědecké bádání. Jeho zoologické, etnografické i antropologické sbírky čítaly na 60 tisíc exponátů, mezi nimi bylo na 500 lebek různých zvířat i lidí. Když se celá kolekce stěhovala po umělcově smrti do Mannheimu, bylo k tomu zapotřebí pět železničních vagónů.

V pozdní tvorbě Gabriela von Maxe uchvátil svět opic, zejména makaků, kteří zdařile napodobují gesta a chování lidí. Malíř jim věnoval četné kresby i obrazy. Druhou jeho vášní byl spiritismus čili vyvolávání duchů zemřelých osob. Ženy-média, které měly údajně jasnozřivé nadání komunikovat se záhrobím, se často objevují na jeho obrazech. A v očích mají cosi uhrančivě magického.

Spiritismus nepovažoval za šarlatánství

Spiritismus umělec nepovažoval za šarlatánství, ale za skutečnou vědu přesahující běžné hranice poznání. Řada seancí se konala na jeho venkovském sídle, které měl pár desítek kilometrů od Mnichova.

Jeho malířská tvorba se vždy vyznačovala dokonalým štětcovým detailem s důrazem na splynutí estetizujícího stylu a harmonického námětu, velmi často ho zaujala psychologie zobrazených modelů, jejich vnitřní svět. Měl i dar sarkasmu.
Jeho opice se často chovají jako lidští diletanti a známý je obraz, kde jako umělečtí kritikové odborně hodnotí kvalitu výtvarného díla.

Gabriel von Max dodnes zaujme každého milovníka dobrého umění. Navzdory tomu byl jeho výtvarný odkaz zcela neprávem opomenut, i když české a německé publikum na přelomu 19. a 20. století přímo fascinoval historickými a náboženskými obrazy, které náleží k velkolepé akademické tradici. Takže po sto letech jde o první českou retrospektivu Gabriela von Maxe.

Výstavu doplňuje obsáhlá publikace

Západočeská galerie ji připravila ve spolupráci s Lenbachhausem v Mnichově, kde obdobná bilance malíře, ale rozsahem větší, probíhala od října do ledna za značného zájmu bavorské veřejnosti. K unikátní výstavě vydává Západočeská galerie společně s nakladatelstvím Arbor vitae objevnou publikaci mezinárodního autorského kolektivu, která je výsledkem mnohaletého bádání (376 stran a více než 400 reprodukcí).

Autory působivé plzeňské výstavy, která vrací Gabriela von Maxe zpět do dějin umění, jsou Aleš Filip a Roman Musil. Obrazy do západních Čech byly zapůjčeny z domácích sbírek, ale i z Řezna, Mannheimu, Mnichova a z Lipska.