Obřímu pódiu ve tvaru srdce vévodil starořecký chrám s osmi nosnými sloupy. Pod ním dotahovala předtočenou instrumentální složku čtyřčlenná kapela a před ní se střídalo několik tanečníků, dvě skvělé vokalistky a panovala tam Kylie Minogue, pro začátek bohyně lásky Aphrodite.

Ve starořeckém stylu se nenesl celý večer. Postupně se atmosféra i s kostýmy na pódiu odklonily třeba do divokého Španělska nebo na rozjásaný brazilský karneval, protože kdyby po celý večer podléhaly jen původní podobě, byla by to nuda. Kylie i tanečníci střídali svižně kostýmy, jedna skladba stíhala druhou, kapela hrála efektivně a publikum se dostávalo do varu zvolna, leč zřetelně.

Projekce mezi sloupy

Koncert navíc měl hned několik vrcholů. Prvním byl samotný začátek, který napověděl, že na vizuální koncepci tvůrci rozhodně nešetřili. Mezi sloupy onoho obrovského starořeckého chrámu se promítaly pozoruhodné projekce, které doprovázely dění na pódiu de facto po celou dobu.

Druhým vrcholem bylo pódiové ztvárnění skladby I Believe In You. Při něm se zpěvačka poprvé vydala blíže k divákům. Postávala přitom na jakémsi starověkém povozu, který táhly dva páry statných mužů. Trochu kýčovité, ale pro kontakt s publikem veledůležité.

Dalším zásadním okamžikem vystoupení byla písnička Slow. Její první část podaly kapela i zpěvačka ve swingovém duchu. Odskočily tak od dosavadních diskotékových aranží, jimiž byly skladby vesměs opatřeny a poněkud se tak slévaly v jednu hudební masu taženou vpřed vynikajícím zpěvem.

Odlepit se od vokálů

Kylie Minogue totiž několikrát prokázala, že má skvělou vokální formu. Její barva hlasu sice není extra výjimečná a naživo snadno zapadla za výraz obou pomocných vokalistek, Kylie ovšem tu a tam vyšplhala do výšek a od svého hlasového doprovodu (i playbacků) se tak oddělila. Jasně tím ukázala, čí je to večer a kdo v ruce má pomyslnou dirigentskou taktovku.

Jiným vrcholem bylo zařazení coververze písničky skupiny Eurythmics There Must Be An Angel (Playing With My Heart). Přišla krátce po hitech Can’t Get You Out Of My Head a In My Arms, a prodloužila tak fázi výrazně melodickou a veskrze příjemnou. Navíc ji Kylie zazpívala s bravurou, vystihla náladu originálu a v závěru udělala za dobře zvolenou coververzí tečku opatrně diskotékovou, leč citlivě zaranžovanou.

V programu bylo na pětadvacet písniček, ovšem jen jedna z nich byla klasická balada. Když Australanka zpívala If You Don’t Love Me, bylo v klidných pasážích v O2 Areně nefalšované ticho. Vyhlíželo to pokorně a důstojně – další vrchol koncertu.

Polibek pro dva muže

Poslední dva pak přišly v samotném závěru. Po skladbě Better Then Devil You Know si Kylie přišla dopředu na molo popovídat s diváky. Svěřila se jim s čerstvými pocity z koncertu a při tom pozvala na pódium dva mladíky, kterým se před deseti tisíci návštěvníky podepsala a nadto je políbila na tvář.

Závěrečným zářným okamžikem byly skladby On A Night Like This a finální All The Lover, při nichž došlo na slíbenou vodu tryskající z fontán i na to, že si sedící část publika stoupla, aby se s Kylie rozloučila. Ano, při tanečních číslech leckdy zůstával rozum stát nad tím, jak bizarní pohyby choreografové vymýšlejí, to je ovšem daň výpravným koncertům, při kterých se musí na pódiu neustále něco dít.

Ten středeční byl jejich lepším prototypem. Kylie Minogue se totiž na pódiu v záplavě výtvarných prvků, světel, projekcí a tanečních čísel ani na chvíli neztratila. Byl to prostě její velký večer.

Celkové hodnocení: 80%

Video

Kylie Minogue - All The Lovers