Jak se z Habrové stal Barrandov

Na prvních fotografiích v knize o 365 stranách vidíme jen strmou zarostlou skálu nad řekou, kde deska s nápisem Barrande byla jediným lidským zásahem do panenské přírody. Kopci se říkalo Na Habrové a Pražané sem jezdívali parníkem na výlety. Jedním z nich byl v roce 1907 i desetiletý Václav M. Havel a jeho mladší bratr Miloš, které sem poslal na výlet jejich otec, ing Václav Havel, jenž v té době stavěl v pražské Vodičkově ulici Lucernu.

Václav M. Havel se pak na Habrovou vypravil až v roce 1925 jako mladý podnikatel, když hledal místo, kde by postavil zahradní město, jaká viděl při své cestě do Ameriky v okolí San Franciska. Habrová Havla nadchla a po složitých jednáních o vykoupení pozemků se stal v roce 1927 majitelem 54 hektarů na Habrové. A Havel, který se chtěl čtvrtí blýsknout, ji přezval na Barrandov . 

Stavbu začal silnicí a vodárnou, pak otevřel restauraci Terasy a krátce poté Trilobit bar, teprve potom začal stavět vily. Podílela se na nich řada významných architektů, ale hlavní slovo měl Havlův přítel Max Urban, což mělo význam i pro pozdější osud části barrandovských pozemků.

Urbanovou manželkou byla herečka Andula Sedláčková (společně založili filmovou společnost ASUM), takže měl vztah jednak ke kinematografii, jednak se toužil prosadit v pražském uměleckém životě.

Jak na Barrandov přišel film

Bratr Václava M. Havla Miloš v té době čile podnikal v kinematografii. Byl šéfem biografu Lucerna, ředitelem a majitelem distribuční společnosti Americanfilm, s. r. o, kterou po dohodě s Juliem Schmithem, ředitelem a majitelem společnosti Biografia, spojil v novou akciovou společnost pro výrobu filmů A - B. Filmy téměř všech výroben se tehdy natáčely ve vinohradském ateliéru, který však přestával stačit stavebně i technicky.

Miloš Havel začal uvažovat jako zkušený filmař: volný horizont, rozlehlost pozemků, klid. A tak v roce 1928 část území Barrandova odkoupil. Hlavním architektem byl opět Max Urban, který začal vše pečlivě připravovat. Pro hlavní budovu existovaly tři návrhy, ale nakonec se nejvíc líbil právě Urbanův - půdorys ve tvaru U s křídly, který měl připomínat ptáka Fénixe, který se snaží vzlétnout. První slavnostní výkop byl proveden 23. listopadu 1931.

Od Zlatého srdéčka k Burianovu Pobočníkovi

Zatímco se na Barrandově čile staví, provází Pavel Jiras čtenáře historií českého filmu od časů Josefa Švába- Malostranského a Antonie Nedošínské ve filmu Zlaté srdéčko z roku 1917 až po bájný rok třiatřicátý. Tehdy vznikl ve vinohradském ateliéru film poslední - Burianův Pobočník jeho Výsosti a na Barrandově první - detektivka Vražda v Ostrovní ulici režiséra Svatopluka Innemanna.

Mezi Zlatým srdéčkemPobočníkem zažijeme nad knihou společně s mnoha slavnými i zapomenutými první úspěchy i prohry českého filmu. První biografy a v nich pana Ponrepa, který dokázal k němé verzi Prodané nevěsty přezpívat živě celou operu. Filmy, natočené pro potěchu publika (a také pro peníze), ale také díla, která šířila věhlas české kinematografie ve světě jako nejslavnější z nich - Extáze.

Dozvíme se, jak Češi poprvé točili v cizině i jak cizinci přišli točit do Čech. Fotografie dokumentují návštěvu Douglase Fairbankse a Mary Pickfordové u prezidenta T.G.Masaryka stejně jako pózování Huga Haase v plavkách na plovárně pod Barrandovem.

Setkáme se s mladičkými, sotva zažehnutými hvězdami Anny Ondrákové, Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Jiřiny Šejbalové. Připomeneme si, že s příchodem zvukového filmu -- ale ještě před Barrandovem - přišli před kamery Marvan, Pešek, Plachta, Štěpánek a mnozí další, kteří se postupem let stali nestárnoucími legendami.

Když Burian kraloval

Vrátíme se do časů, kdy komedii kraloval Vlasta Burian, kousek vedle mu rostla konkurence jménem Voskovec a Werich a na filmovém plátně ožili báječní Poláčkovi Muži v ofsajdu.

Kniha Barrandov I končí stěhováním na Barrandov, které doplňují ještě pozdější letecké snímky z roku 1937, kdy na volném prostranství za ateliéry vyrostla dekorace pro film Cech panen kutnohorských. Ale o tom podrobněji až příště: Barrandov II by měl vyjít do roka s podtitulem Zlatý věk. Je zřejmé, že se máme na co těšit.