Josef Vojtek: Jsem jenom jeden člen Kabátu

Myslím, že desítka je docela dobré číslo. Já osobně si ale vážím hlavně toho, že fungujeme stále jako kapela a rozumíme si jako lidi. Samozřejmě je důležitý i fakt, že zajímáme publikum. To je pro muzikanta nejdůležitější.

Myslím, že konkrétně se jedná o nápad baskytaristy a textaře Milana Špalka. To pojmenování souvisí s mnoha událostmi kolem. Byly volby, k tomu ty mediální lži kolem nich a nesmyslné sliby voličům, pak věci kolem souboru Bambini di Praga. Slovo Praga lze chápat jako značku auta, ale i jako mezinárodní pojmenování hlavního města. Takže nejenom banditi z Prahy, těch významů tam najdeš víc.

Ne, původně byla u téhle skladby úplně jiná slova. Ta píseň byla už skoro nazpívaná, když Milan přišel s jiným textem. Původní mu neseděl, a tak ho změnil. Název ovšem zůstal stejný.

Spíše týmu lidí. Kromě nás, muzikantů, se na tom podíleli management i fotograf. Ale dá se říci, že prapůvodní idea pocházela od nás. Fotograf František Ortmann vybral místo u Vltavy na Malé Straně. My totiž chtěli, aby to bylo s nějakou dominantou Prahy. A panoráma Karlova mostu za zády nám přišlo nejlepší. Potřebovali jsme temnou oblohu, jenže jako naschvál svítilo ostré podzimní slunce. Já spěchal do divadla, takže kapela musela rychle na plac s vědomím, že se buď snímek povede, nebo ne. Nakonec tam atmosféru temných mračen grafik dokoloroval.

Já si nechal udělat v duchu Banditi di Praga kostým na koncerty. Bude ale z lehčího materiálu. Ten originální, co mám na fotkách, je z těžkého sametu, takže by vhodný nebyl.

Teď právě začíná muzikál Kat Mydlář. Byla mi nabídnuta dvojrole vypravěče celého příběhu a alchymisty magistra Kellyho. Pak hraji ještě hostinského ve filmu F. A. Brabce V peřině. Jako kapela jsme do tohoto filmu dělali dvě písničky – Schody a Peří, prach a broky, které jsou na albu Banditi di Praga, a František mi tam nabídl roličku. Pak nám ještě natočil klip k titulní písničce.

Někdy je to příjemné, jindy na obtíž. Samozřejmě bulvár a podobné věci, to je daň za popularitu. Já se snažím tyhle negativní věci minimalizovat. Dneska má každý mobil s foťákem a bulvární plátky lidem nabízejí peníze za fotky známých osobností. Za prachy udává Čech Čecha. To už tady přece jednou bylo, ne?

To máme dávno vyřešené. Já účinkoval už v roce 1996 v prvním muzikálu Krysař Daniela Landy a od té doby jedu po dvou kolejích – rock’n’roll a muzikály. Zatím to nikomu nevadilo. Je důležité, že jsme vždycky fungovali jako kompaktní kapela. Já jsem jen jeden člen Kabátu.

Kytaristi udělají hudbu, Milan Špalek text nebo aspoň zpěvovou linku. Písnička se nazkouší ve zkušebně a výslednou podobu dostane až ve studiu.

No jejej! S Milanem se o tom bavíme. Mě osobně nikdy psát své vlastní texty nelákalo. Máme role v kapele takhle dané, což funguje. Navíc je to i základ našeho úspěchu. Netoužím po sólovém albu, takhle jsem spokojen. Muzikály, to je věc druhá, ty Kabátu nijak nekonkurují. Navíc je mám jako skvělý hlasový trénink.

Jak jedna generace dospívá, tak už na nás vodí své děti. Kolikrát se mi stane, že mi lidé říkají – pozdravuje vás táta. Horší bude, až nám budou říkat – pozdravuje vás babička.

Jediný smysl asi má zkusit to do jiných slovanských zemí, kde budou našim textům alespoň trochu rozumět. Pokukovali jsme po Polsku, ale pak z toho nějak sešlo.

Na tancovačky asi ne, ale udělat klubové turné, o tom jsme už mluvili. Možná na to jednou dojde.