Tipy Pavla Šruta

Četl jsem: Povídky mexického přítele, spisovatele Hernána Lary, s nímž jsem se po mnoha letech opět setkal. Věděl jsem, že píše, ale nevěděl, že tak dobře. Jsou to skvělé povídky. Rád bych je přeložil, nebo dal přeložit.

Viděl jsem: V televizi znovu film Vrtěti psem a koukal jsem, jak pasuje na to, co mediálně i v reálu prožíváme.

Slyšel jsem: Vánoční koncert Michala Prokopa, skvěle zpíval, kapela báječná. Když živelné blues přešlo do Tiché noci, svaté noci, byl to moc pěkný zážitek.

Internet: Surfuji jen po antikvariátech.

Jaroslav Seifert: Dílo, svazek 9

Šel malíř chudě do světa, Maminka, Koulelo se, koulelo, Chlapec a hvězdy, tak se jmenují sbírky, které začal Jaroslav Seifert psát na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. A pokračoval v práci na nich v době, kdy se jeho kolegové i on sám dostávali na pranýř sektářských kritiků. Vracel se v těch chvílích do dětství a vytvořil básnické obrazy, jež zlidověly. Milovník jeho díla najde v dalším svazku i básně málo známé, nebo které ještě nečetl. 

Akropolis. 280 stran

Rauš: Šrámy

Skupina Rauš se na svém debutu hlásí k odkazu kytarových skupin, jaké ve světě reprezentují U2 a The Cure nebo u nás Priessnitz a Houpací koně. Svět vidí odcizený, kterýžto existenciální pohled se neprojevuje jen textech, ale i v hudbě, která je potemnělá a místy až drásavá, k čemuž přispívá úsporná hra rytmiky i řezavá kytara. Vykořeněnost není pouhou pózou, takže nedělá potíže skupině v čele se přesvědčivým zpěvákem Radkem Koutným uvěřit, zaujme však jen vyznavače stylu, který hraje. Trio Rauš totiž nehledá a pouze variuje postupy, které se deset let nezměnily. Šrámy nejsou špatné, epigonství však je však zbavuje výjimečnosti, kterou měli jejich předchůdci.

 Indies 48:07