Skupina Smokie vznikla v Anglii v roce 1964 pod názvem The Yen. Několikrát změnili název (Essence, Elizabethans, Smokey) a až v polovině 70. let se ustálili na Smokie. V roce 1975 kapela prorazila do mainstreamu a v českých rádiích, která dodnes žijí zhruba v této době, se proto logicky stále hrají jejich hity Living Next Door To Alice, Lay Back In The Arms Of Someone nebo Don´t Play Your Rock n Roll To Me a Needles and Pins.

Měli roztomilé vícehlasy, super refrény a vůbec to byli takoví pohodoví popoví méďové bez ostrých zubů a drápů. Smokie nikdy nehráli první ligu, nejsou to žádní Led Zeppelin, a jejich nová deska se vrací tam, kde začali. Je nekonfliktní, obalená cukrkandlem a vybavená pěknými, ale ne vynikajícími kytarovými riffy a drobnými podkresovými sólíčky. Rozhodující je zase zpěv, skvěle vyladěné vícehlasy a proti nim přiškrcený vedoucí vokál ála John Fogerty/Rod Stewart.

Smokie vlastně plní úlohu evropské verze slavnějších pop-country-rockových Američanů The Eagles, kteří jsou asi lepší (a podstatně dražší), ale na jejich koncerty se běžný český smrtelník nedostane - do střední Evropy vůbec nejezdí.

Chcete-li si u hudby především odpočinout, Smokie nejsou špatnou volbou. Chcete-li, aby vás něco překvapovalo a inspirovalo, je tu dnes mnoho lepších možností.

Celkové hodnocení: 65 %