Osmapadesátiletý Brit není válečný zpravodaj, říká, že se – na rozdíl od svých kolegů – zaměřuje na první svět a jeho problémy související s přílišným bohatnutím. Jeho pohled na běžnou společnost zatíženou konzumními a globalizačními stereotypy je vskutku neobyčejný – ironizující, humorný, ale ne kýčovitý. Rád paroduje, nesnaží se o dokonalou kompozici. „Chci být hyperkritický, a i když jsem seriózní fotograf, snažím se i bavit,“ tvrdí.

Parr ukazuje svět, který dobře známe, v jiné perspektivě. Z obyčejnosti dokáže vytěžit maximum, ale nezesměšňuje ji. Na první pohled pestrobarevné momentky středostavovské britské, italské nebo německé společnosti vypadají jako reklamní snímky, ale pod křiklavým a svým způsobem agresivním povrchem bublá tragická vyprázdněnost okolního života. Chce se smát i plakat zároveň, a to je autorův záměr.

Deprimace a fascinace 

„Když se dívám na dnešní svět, jsem deprimován a fascinován zároveň, a tento rozpor je patrný v mých fotografiích. Svět kolem je smutné místo, problematické, ale vždycky velmi zajímavé,“ zdůrazňuje fotograf, který začínal v 80. letech klasickou černobílou sociální dokumentaristikou na malém městě. Tu postupně vyměnil za barevnou sytost a nemilosrdný blesk dodávající snímkům na brutální intenzitě.

Téma však zůstalo stejné, a to tzv. middle class se všemi jejími stereotypy a klišé. Parr zachycuje opalující se Brity na špinavých plážích, otylé Němce pojídající párky, znuděné páry nebo v sérii Luxury okázalost moskevských dam. Jeho pozornosti neušly ani jídla z fast foodu nebo dopady masového turismu.

Součástí výstavy jsou sbírky bizarních objektů a upomínkových předmětů reflektující politické a sociální události, které trefně dokreslují myšlenkový svět Martina Parra. K vidění jsou například konvička ve tvaru hlavy Margaret Thatcherové, hodinky, talíře nebo zapalovače se Saddámem Husajnem, kosmické suvenýry s Jurijem Gagarinem či sovětské budíky.

„Začal jsem objekty s Margaret Thatcherovou, velmi jsem ji nesnášel, protože byla pravicová ministryně. A víte, všichni fotografové jsou spíš doleva,“ dodává Parr, který mezi focením a sběratelstvím nevidí zásadní rozdíl.