Psala jste tak dlouho, nebo byl problém film natočit?

Psala jsem dlouho, ale ne pořád. Vlastně jsem se na to vždycky čas od času podívala, ale mezitím dělala jiné věci. Učím na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, natočila jsem televizní film Ticho a také se živím. Píšu díly do slovenské Ordinace v růžové zahradě a napsala jsem dva díly Města stínů, což je obdoba kriminálky Anděl.

Teď ale zažíváte ovace na světové premiéře svého autorského filmu na jednom z nejprestižnějších festivalů světa. Asi je zbytečné se ptát, jak se cítíte?

Popravdě řečeno jsem přijela strašně unavená, protože jsme film dokončili na poslední chvíli. Ale když tu teď stojím už potřetí před plným velkým sálem a lidé pokaždé tleskají, ptají se a diskutují, nabíjí mě to novou energií. Samozřejmě mám radost.

Miroslav Krobot je určitě nejúspěšnějším českým hercem na světových festivalech – už mu tleskali i v Cannes, kde hrál v maďarském soutěžním filmu. Přesto je pořád hlavně divadelním režisérem – bylo těžké ho získat pro hlavní roli?

Ani ne. Přečetl si scénář a shodli jsme se v pohledu na jeho postavu i film. On ale původně hlavní postavou být neměl, začala jsem psát příběh mladší dcery, která se chce odpoutat, žít svobodnější život, než jaký jí nabízí pohodlí domu, který pro ni otec staví na slovenské vesnici. Nakonec z toho ale vyšel jako hlavní postava on.

Symbolizuje totiž zároveň to, co přežívá z minulého režimu – neumí si představit nic lepšího než postavit domy svým dcerám, protože nikdy na nic lepšího nemohl ani myslet. Neuvědomuje si, že je spoutává tam, kde ony touží vzlétnout, má je rád stejně jako ony jeho, ale neumějí si to navzájem dát najevo. Myslím, že určitým neporozuměním procházejí v určité etapě vztahy mnoha otců a dcer.