Článek
Pořád je to pop, díkybohu už za hranicí prefabrikovaného mainstreamového zoufalství. Bareillesová alespoň občas překvapí - v aranžích nástrojů nebo ve vyšperkovaných vokálech, nechávajících probleskovat v běžném popovém přístupu gospelové útržky.
Pro alternativní posluchače asi nebude až tak moc "freak". Neskučí, nekřičí ani nerapuje, je prostě jen dobrou zpěvačkou v tom starém smyslu slova. Aby její hlas odvedl svou práci, strhl na sebe pozornost a omotal si vás svým lyrickým, byť ne cukrkandlovým poutem, musí muzika zůstat jen krok od hranice mainstreamu.
Její countryovější věci se ani moc neliší od Sheryl Crowové, ale Bareillesová rozhodně nedělá country-pop. Stejně tak se nechá inspirovat třeba rock'n'rollem nebo soulem (tomu nahrává i fakt, že se většinou doprovází na klavír), ale nepřejímá klišé středoproudových soulových zpěvaček. Nikdy neustrne u jedné nálady, a deska tak nezůstává svému názvu Caleidoscope Heart nic dlužná.