Královna soulu Aretha Franklinová se po nemoci vrací na scénu

„Cítím se skvěle a zotavuji se,“ vzkázala svým obdivovatelům.

Zprávy o rakovině nepotvrdila. „Nikdo ode mě nemůže čekat, že budu otevřeně vykládat o svých soukromých záležitostech nebo zdraví. Existuje spousta lidí, kteří jsou ochotni mluvit o všem, pokud je někdo poslouchá. Já ale taková nejsem,“ říká rozhodně a libuje si, že úspěšná operace jí podle lékařů přidala patnáct až 20 let života.

Ještě v prosinci ji přitom veřejnost téměř pohřbívala. Všechno začalo tím, že během listopadového koncertu v kanadském Torontu ucítila silnou bolest v břiše.

„Byla tak hrozná, že jsem se skoro nemohla udržet na nohou,“ vzpomíná. Zpěvačka si nejprve myslela, že jde o následky nedávného vyšetření střev, které podstoupila. „Vstala jsem ve dvě ráno, zavolala lékaře, který vyšetření dělal, a řekla mu to. Odpověděl: ‚Paní Franklinová, ať je to cokoliv, určitě to není následek vyšetření. Musíte okamžitě jet domů a nechat si udělat testy.‘ Díky bohu, že to udělal, protože tím se všechno odhalilo,“ řekla.

Počátkem ledna Aretha Franklinová konečně oznámila, že problémy se zdravím jsou vyřešeny. Odmítla ale prozradit cokoliv bližšího o záhadné chorobě. „O svém zdravotním stavu nemusím mluvit s nikým jiným než s lékaři,“ prohlásila nesmlouvavě v rozhovoru pro časopis JET. Franklinová má ostatně za sebou pestrý život a je zvyklá překonávat těžkosti.

Narodila se ve dvoupokojovém domku v Memphisu jako páté ze šesti dětí kazatele C. L. Franklina. Rodina se zakrátko přestěhovala do Detroitu, centra automobilového průmyslu, ale také jedné z kolébek soulu. Rodiče se záhy rozešli a malou Arethu vychovávala babička. Dívka odmalička zpívala v kostele svého otce, sama se naučila hrát na klavír a všem okolo bylo brzy jasné, že mají před sebou výjimečný talent.

První gospelové album Aretha nahrála ve čtrnácti letech. Ve stejném roce ale porodila prvního syna, což její pěveckou kariéru přibrzdilo. V osmnácti se rozhodla dát se na dráhu populární zpěvačky a přestěhovala se do New Yorku. Měla sice několik hitů, stále ale nemohla najít svůj styl – jazz a dívčí slaďáky pro většinové publikum nebyly tím pravým.

Počáteční komerční neúspěch se konečně zlomil poté, co přešla pod nahrávací společnost Atlantic – hned první píseň I never loved a man měla obrovský úspěch. Co ovšem Franklin katapultovalo do hvězdných výšin, byl hit Respect. Ten se stal jedním ze symbolů šedesátých let a amerického feministického hnutí. V roce 2001 navíc obsadil čtvrté místo v žebříčku nejlepších písní století, sestaveném Americkou asociací nahrávacího průmyslu.

Koncem šedesátých let už média Franklinové, která za sebou měla sérii hitů a prodala milióny alb, neřekla jinak než „královna soulu“. O pár let později se ale Aretha zase začala trápit – soulovou muziku totiž začalo pomalu válcovat disko. Atlantic také dával čím dál větší přednost další černošské zpěvačce Robertě Flackové a jeho vztah s Franklinovou chladl.

S nástupem nových hvězd jako Natalie Cole a Chaka Khan pak sláva „královny soulu“ pohasínala stále rychleji. Druhý dech se Franklinové podařilo nabrat až v osmdesátých letech u nahrávací společnosti Arista. Před pěti lety pak založila vlastní studio Aretha Records, od té doby vydává hlavně duety s jinými hvězdami.