Flisar (narozen v roce 1946) patří k nejzajímavějším balkánským autorům současnosti a jeho ceněný román Veliké zvíře samoty, vyprávějící o duši a její psycho(pato)logii, u nás nedávno v překladu Kamila Valšíka vydala Mladá fronta.

Odkazy na práce psychoanalytiků

Kniha pracuje s dobře známými literárními motivy (vesnický lékař a la Kafka, dekadentní femme fatale, mikrokosmos sanatoria…), odkazuje na bibli i práci významných psychoanalytiků. Zachycuje rovněž osamělé postavy, které tápou životem a pocit odcizení si kompenzují extrémním chováním.

Postmoderna je dráždivě mnohoznačná, přičemž její neuchopitelnost a pokřivenost neuchvátí každého. Flisarův román je však natolik duchaplný a podnětný, že stojí za to odložit předsudky stranou. Šestnáctiletý vypravěč Adam se v něm noří do svých bizarních snů, které stále více splývají s realitou, z níž podvědomě uniká. Není totiž o co stát: prudérní prostředí vesnice, omezení učitelé, chladné rodinné vztahy… Nic z toho Adamovi neposkytuje pevnou půdu pod nohama.

Znepokojivý postmoderní sen

Příčiny hochovy duševní choroby ovšem nelze jednoznačně určit. Zda je na vině chtíčem zmítaný otec, který synovi přebere spolužačku Evu, zatímco se ve sklepě ordinace věnuje obludným experimentům, či chlapcova záliba v četbě Becketta, na to Flisar odpověď nenabízí; snad proto, že i samotná lidská existence je příliš spletitá, než aby ji bylo možné postihnout několika prostými konstatováními.

Číst Veliké zvíře samoty je jako snít znepokojivý postmoderní sen, jehož jedinečným vykladačem se smí stát jedině čtenář. Výborná literární volba pro ctižádostivé intelektuály.

Celkové hodnocení: 90 %