Není to historická kniha hodnotící to, co bylo, nýbrž úvahy o tom, jak si lidé po staletích představovali, co teprve bude. Křesťané trvale věřili v návrat Krista a pokoření ďábla, čeští husitští adamité snili o společnosti, kde si budou všichni rovni a muži budou mít všechny ženy, na které si vzpomenou, Kolumbus věřil, že jím objevená „Indie“ je země zaslíbená, kde započne úsvit nových dějin lidstva.

Některé vize ale působily spíše jako očekávání Antikrista. Angličan Edward Bulwer-Lytton pesimisticky dospěl k závěru, že štěstí, o kterém tak moc sníme, stejně nejsme schopni nadlouho užívat, takže nás čeká hlavně nuda.

Možná nejvíce ale v knize zaujme Maurice Spronka, který v roce 1894 vylíčil, jak jednou bude vypadat Evropa.

Cituji Delumeauovo shrnutí jeho vize: „Ustaly války a kolonialismus, medicína triumfálně odstranila nemoci, strojová výroba přináší lidu četná potěšení, nejnáročnější úkoly vykonávají Číňané, na které dohlížejí muslimští mistři, všeobecná nečinnost plodí intelektuální prázdno a vede k požívání omamných látek, roste počet sebevražd a porodnost prudce klesá, Afrika a Asie bez nejmenších nesnází obsadí vyčerpanou Evropu.“

Hloupý snílek z 19. století, takhle to přece nebude!