Dokument nazvaný Utajený britský Schindler vysílala televize v nejsledovanějším večerním čase. Název dokumentu odkazuje na Oscara Schindlera, který zachránil v Polsku stovky Židů a stal se námětem pro známý film. Winton zorganizoval v roce 1939 před vypuknutím druhé světové války převoz 669 československých židovských dětí z tehdejšího nacistického protektorátu Čechy a Morava do Británie.

Winton, kterému je 101 let, byl minulý týden v Praze na premiéře snímku Mateje Mináče Nickyho rodina. Britský dokument se soustředil především na osudy šesti "Wintonových dětí", většinou z rodin, které pocházely ze Sudet. Rodina Susan Medasové dokonce utekla před Hitlerem do Československa z Německa.

Meziválečné Československo - oáza klidu

Vítali nás v Československou s otevřenou náručí, nebyl tam žádný antisemitismus," vzpomínala Medasová. Dokument také označuje meziválečné Československo za "progresivní, multikulturní a prosperující zemi, která tehdy byla v oblasti oázou klidu".

Ke zlomu došlo po Mnichovské dohodě a po obsazení Sudet, kdy odtud do zbytku země proudily uprchlíci. Nicholas Winton se tehdy dostal do Prahy a po návštěvě uprchlických táborů začal se spolupracovníky organizovat odjezd židovských dětí do Británie.

 

Když nemůžeme odjet všichni, tak ať se dostanou ven aspoň děti.rodiče zachráněných dětí

"Hodně rodin říkalo, když nemůžeme odjet všichni, tak ať se dostanou ven aspoň děti," vzpomínal Winton, který v Londýně sháněl pro děti náhradní rodiny.

"Na ministerstvu vnitra mi řekli, že musím pro každé dítě najít rodinu a 50 liber na zpáteční lístek, tak jsem po večerech sháněl peníze," vzpomíná Winton.

"Největší obrat nastal, když jsem dal inzerát, aby si pěstouni vybrali dítě, o které se chtějí starat. Když někdo řekl 'Vezmeme osmiletou dívku', poslal jsem jim seznam deseti osmiletých dívek a řekl jsem jim 'Vyberte si'. Byl to hrozný způsob, ale byli jsme pod ohromným časovým tlakem," dodal Winton.

Nejvíce dětí - 250 - mělo být ve vlaku 1. září 1939, tedy v den, kdy začala druhá světová válka, ale nacisté vlak zastavili. "To je jediné, čeho lituji. Tyto děti byly odsouzené," řekl Winton o dětech, které pak z velké části válku nepřežily.

"Bude mě to vždy pronásledovat. Kdyby odjely jen o den dříve... Je to hrozný pocit," řekl Winton. Ve vlaku měl být i Tomy, bratr Evy Leadbeaterové, která odjela jedním z předcházejících vlaků.

"Jeho vlak byl zrušen. Neuvědomila jsem si hned, co to znamená," vzpomínala na bratra, který stejně jako zbytek její rodiny za války zahynul. Film připomíná, že mnoho dětí se po válce nevrátilo, protože nebylo ke komu. "Myslela jsem si, že pojedu domů. Ale mí rodiče byli mrtví, babička také. Neměla jsem nikoho, ke komu bych se mohla vrátit," řekla Vera Schanfieldová.