Jiří Vejdělek se nicméně ve svém novém filmu Muži v naději vydává spíš do světa mužů a jejich vztahů se ženami, než do světa kulinářství. Po úspěšných Ženách v pokušení se na tyto vztahy chce podívat z opačného úhlu, i když rozhodně nejde o pokračování. Společné mají oba filmy jen to, že jde o komedie.

Hlavními postavami Mužů v naději jsou manželský pár v podání Petry Hřebíčkové a Jiřího Macháčka, její rodiče, které hrají Simona Stašová a Bolek Polívka, a dívka, která do manželství vnese rozruch. Tu hraje Eva Kerekésová. „Když se podíváte na obě tyto půvabné herečky, musí vám být jasné, že boj mezi manželkou a milenkou bude velkolepý,“ slibuje Jiří Vejdělek.

Kdo tady bude vařit?

Filmoví manželé se snaží rozjet restauraci, ale mají tak nemožného kuchaře, že ho radši udělají číšníkem, a právě v tuto chvíli získává manžel jeho místo, o kterém ve skutečnosti od začátku snil.

Jestli ale Jiří Macháček sám najde zálibu ve vaření, je otázka. Režisér tvrdí, že cvičí a že se stane kuchařem velice zdatným, ale herec přiznává: „Jsem velice dobrým kuchařem, když jde o to, přihřát jídlo v mikrovlnce, nebo vyměnit hrnec za čistý. A jsem doma i ochoten vyndat nádobí z myčky…

Jednou jsem i vařil: ležel jsem v nemocnici a vedle mě bývalý šéfkuchař hotelu Jalta pan Šafránek, mi dal svůj vzácný rodinný recept na paštiku a já jsem ji pak opravdu devět hodin dělal. Když jsem mu ji přinesl ochutnat, řekl, že ano, že to je ta jeho paštika. Jenže jsem ten recept pak založil tak, že už jsem ho nikdy nenašel.“

Když se žena nudí, je to špatně

I když právě teď se vše točí kolem kuchyně, Jiří Vejdělek zdůrazňuje, že výměna kuchaře není zrovna klíčová, protože jde především o vztahový film: „Točili jsme tu také erotickou scénu na kulečníku, ta byla typičtější,“ dodává s úsměvem a o stavu manželství hlavních postav říká: „Není to vztah vyloženě rozklížený, ale prochází oním nebezpečným obdobím, kdy se jakoby nic neděje, ale uvnitř už to bublá. A když ženě přeteče sklenice, a ten chlap si to včas neuvědomí, může být zle. V tomto případě je to tchán, Bolek Polívka, kdo upozorňuje: „Bacha, sklenice se naplňuje, žena se ti začíná nudit.“

A když se žena nudí, je to špatné. Pak ovšem může taková dobře provedená nevěra pomoci víc, než deset terapeutů,“ dodává scenárista a režisér.

Zlaté parohy

Petra Hřebíčková přiznává, že ona sama má ráda hodně jídla, ale netvrdí, že je velký znalec a nemyslí si, že by mohla mít restauraci a sama ji vést. O své postavě říká, že to sice není zrovna semetrika, ale muže trochu sekýruje a na začátku filmu trpí stereotypem v manželství.

„Ale manželovi díky malému úletu stoupá sebevědomí, ožívá, a tím ožívá i naše manželství. Zatím si ty zlaté parohy užívám,“ směje se a nad otázkou, co si o nevěře myslí ona sama, se trochu zamyslí: „Pokud jsou to tak lehce nositelné parohy jako ve filmu, může to vztah provětrat, ale vědět bych to nikdy nechtěla.“

Ze svých filmových rodičů se zatím setkala jen s Bolkem Polívkou, na maminku Stašovou se těší. „Jednání mojí filmové mámy mě hodně překvapuje. Vztah s otcem totiž bere s velkým nadhledem, a je to vztah i po letech harmonický.“

První část filmu se bude natáčet zhruba do začátku února a potom podle počasí nejspíš na přelomu dubna a května. „Chci krásné jarní počasí, aby se měl pan Polívka, který je filmovou profesí taxikář, na co koukat, a abychom předvedli dámy v krásných šatech.
A pak vánoční čas, ten má také velké kouzlo. Také Prahu chci ukázat v celé její kráse, složit jí trošku poklonu a vlastně všechna místa včetně této restaurace by měla mít svou poezii a být fotogenická. Premiéra Mužů v naději je plánována na září.