Bazén režiséra Francoise Ozóna je z řádu těch filmů, v nichž se úspěšně kloubí křehké psychologické drama s tajemnou až detektivní zápletkou, Kdybych byl bohatý debutující režisérské dvojice Michel Munz a Gérard Bitton je komedie, která si bere za vzor filmy typu Blbec k večeři.

Jemná a chytrá zábava

Hrdinkami Bazénu jsou dvě velmi odlišné ženy různého (nejen) věku. Tvůrce filmu 8 žen Francois Ozón znovu potvrzuje, že ženskou duši má přečtenou jak starý román, k němuž se člověk s láskou vrací. Odlišnosti těch dvou - odkvétající spisovatelky a rozkvétající dcery jejího nakladatele - dokáže vyjádřit nejen v dramatickém střetu, ale především v těch nejdrobnějších nuancích myšlení, v postupném sbližování, ale zároveň v nenápadných jedovatostech a naschválech, za nimiž není - jakkoliv by se to tak mohlo jevit - ve skutečnosti skryto nic složitějšího než žárlivost.

Úspěšná autorka detektivních románů Sarah Mortonová prožívá krizi středního věku, s níž se neodvratně dostavuje i krize tvůrčí. Její nakladatel si k řešení potíží se svou dávnou kamarádkou vybere rozhodně tu ušlechtilejší z možných variant - nabídne jí pobyt ve své chatě na jihu Francie. Sarah přijímá a skutečně si klid a samotu v lůně nádherné přírody užívá naplno. Ovšem idyla trvá krátce - jen do té doby, kdy do chaty vtrhne ne právě vzorně vedená nakladatelova dcera Julie, která tu zajisté má rovněž svá práva a hodlá jich naplno využít.

Ozón rozehrává jemnou a chytrou zábavu nejen ve střetnutí těch dvou. Jako dobrý znalec žen mezi ně v pravou chvíli pošle muže, aby věci dostaly potřebný spád, zápletku, jež by mohla být banální, opepří příchutí tajemství, které ani v závěru nemá prvoplánově jednoznačné vyústění.

S jistotou se při tom opírá o brilantní herecké výkony. Vévodí pochopitelně Charlotte Ramplingová, zkušená a vynikající herečka, která odevzdala své postavě doslova všechno, co potřebovala. Velmi dobře jí přitom sekunduje i jedna ze současných mladých francouzských hvězd Ludivine Sagnierová, kterou Ozón "vyzkoušel" už v 8 ženách a jejíž půvab nepřekryje evidentní herecký talent.

Komedie bez vtipu

Bazén má vtip a šarm, což je to hlavní, co komedii Kdybych byl bohatý chybí. Přitom jeho zápletka není úplně špatná, i když stará jako lidstvo od chvíle, kdy byla spuštěna první loterie. Vždyť kdo nesní o tom, že jednou se štěstí musí unavit a sednout i na něj.

O výhře snil i neúspěšný obchodní zástupce firmy na vlasovou kosmetiku Aldo. V práci nic moc, doma se ženou úplně špatně. A protože peníze mohou přinejmenším vylepšit každou situaci, Aldo sázel - a zrovna jemu se to stalo: vyhrál 10 milionů eur.

Jenže kde zůstal Valentin Dobrotivý Oldřicha Nového! Problém filmu totiž začíná už tím, že Aldovi v podání Jean-Pierra Darrousina nemůže skoro nikdo přát ani ty úžasné prachy ani lásku ženy protože mu chybí charisma. Méně elegantně řečeno - je nesympatický až běda. (a ještě ke všemu je jeho sokem v lásce sympaťák Gérard, kterého hraje Richard Berry)

Čímž problém začíná, ale bohužel zdaleka nekončí. Zatímco například Francis Veber dokázal z jediného nápadu - parta chlapů soutěží, kdo přivede na společnou večeři většího blbce - vytěžit gejzír fórů a zápletek s brilantní pointou, Munz s Bittonem nevytěžili ze svého, navíc notně omšelého nápadu o mnoho víc, než moralistní pravdu, že peníze nejsou všechno.

Kdybych byl bohatý není šílený blábol. Nerozčílí. Ale vůbec nenadchne a prakticky nerozesměje. Smutnější variantu komedie si lze jen těžko představit.

Bazén
Francie/Velká Británie, 2002
Režie a scénář: Francois Ozón, Kamera: Yorick Le Saux, Hrají: Charlotte Ramplingová, Ludivine Sagnierová, Charles Dance, Marc Fayolle a další

Kdybych byl bohatý
Francie, 2002
Režie a scénář: Michel Munz a Gérard Bitton, Kamera: Noélie, Chicca Ungaro, Hrají: Jean-Pierre Darrousin, Richard Berry, Valéria Bruni Tedeschi