Na rychlou dobu aktuálně svaluje pražské nakladatelství Fragment svůj nejnovější počin, vydání několika obsáhlých děl klasické literatury v okleštěné verzi.

Literát Václav Dušek, který se úkolu zhostil, se může pochlubit, že po vyškrtání zhruba tří pětin obsahu stlačil Bídníky Viktora Huga ze sedmi set stran na dvě stě, Tři mušketýry (pokud jich v zestručnělé verzi nebude méně) dostal na stejný rozsah z šesti stovek stran a hrdina románu Hrabě Monte Christo Edmond Dantes se nově bude muset pomstít svým nepřátelům, kteří ho nekalými pikli uvrhli do vězeňské kobky, na 208 stranách místo původních pěti set.

Plnohodnotné dílo?

Zda a jak Dušek vyškrtal všechny popisy, vypustil méně výživné děje nebo proklestil vedlejší postavy, nechci zkoumat, ať to provede někdo, kdo se na to cítí. Důležité je, že nakladatelé výsledný produkt vydávají za plnohodnotná díla, která mají vycházet vstříc zejména potřebám časově vytížených studentů, nikoli za taháky pro oblafnutí zkoušejícího, aby získal dojem, že jste četli něco, co jste nečetli.

Jistě, v době, kdy se vysokoškolský diplom vyžaduje od obsluhy kdejakého razítka, lze očekávat, že poptávka po vzdělání v instantním provedení poroste. Je však třeba alespoň okrajově vzít v úvahu, že v případě výše zmíněných děl máme co do činění s uměním, a nikoli uživatelským manuálem, který nechť je stručný a srozumitelný, jak jen to jde.

Vypouští předehry

Myšlenka, že když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi a každý má právo číst Huga, i když doposud se spokojil s nedělním Bleskem, se na umění aplikovat prostě nedá. Domyšleno do důsledků, mohli bychom pak vydávat také opery v provedení intelektuálně všeobecně dostupném. Stačí vypustit nudné předehry, které zdržují, ve sborech pro větší srozumitelnost zpívat unisono první hlas a hranici disonance omezit na dominantní septakord.

Učebnice výtvarného umění by pak zasloužily komiksové zpracování, linie nechť vystoupí do popředí pro větší zapamatovatelnost, a kde absentuje, ať není raději nic.