„Četli jsme desítky knih o holocaustu, ale nikdy žádnou jako je tato,“ napsal kritik listu LeMonde. „Lustig se nezařazuje mezi vyznavače beznaděje. I když hrůza je ústřední osou jeho literatury, tento román není v ničem nihilistický, svědčí o absolutní důvěře v člověka.

To z něj činí ohromující píseň pro život a z Hanky nezapomenutelnou postavu, která se nás vyptává až k závrati na naše vlastní lidství.“

Kritik listu Figaro skončil kritiku slovy: „Byl už nejvyšší čas objevit Arnošta Lustiga.“ Román vyšel poprvé česky v roce 2000, tehdy bez většího ohlasu. Dočkal se ale už třetího vydání.