Vystavené práce signalizují návrat výtvarníků k příběhu, ke sdělení a k figuře. Pokud tu je abstrakce, pak spíše jen jako hravý ornament. Málo co tu však výrazně vybočuje kvalitou z dosavadní standardní úrovně, jakou Grafika roku vždy měla. Snad se jen zvýšil počet autorských knih, což jen zviditelňuje touhu umělců vytvořit něco komorního, exkluzivního a dostupného ohraničenému počtu diváků.

Gigantem, který tu však nad všemi letos ční, je malíř a grafik František Hodonský, jenž se stal po právu laureátem Ceny Vladimíra Boudníka. Hodonský patří ke generaci, která byla v 70. letech držena na uzdě a v 90. letech už byla stará na tržní kapitalismus bez přívlastků. Mnohé to semlelo, ale Hodonský vydržel.

Zázrak kreativity

To, co má na této výstavě, je zázrak kreativity. Primární je pro něj inspirace přírodou, zejména lužní krajinou jižní Moravy, kde se před šestašedesáti lety narodil. Krajinu vidí jako výsek přírody. Zajímá ho zobecnění detailu a esence barevnosti.

Některé z grafik by mohly představovat cyklus ročních období. Podle převažující žluté, hnědé, červené, modré či zelené člověk vytuší, zda je spíše jaro, léto nebo podzim.

Hodonský se často dívá na hladinu vody a odrazy stromů a keřů v ní jsou pro něj podnětem ke kreativní symfonii. Ne náhodou se jedna z grafik jmenuje Pocta Monetovi, který tento pohled na přírodu kdysi dávno jako první vymyslel. Hodonský si vše tiskne sám v malém nákladu. Říká: „Při tištění dřevořezu cítím závan malby, poddajnou měkkost a napětí v překrývání dalších vrstev.“

Každý list originálem

Každý list je tak v jeho rukou originálem. Podklad používá černý jako noc, což jen rozsvítí barvy na obrazové ploše. Na výstavě má i matrice. Jsou tu jako obrazy, či spíše mělké barevné reliéfy.

Hodonskému se v poslední době daří. Loni mu vyšla nádherná monografie, kterou vydala galerie Dolmen, letos si odnesl Boudníkovu cenu. Vše zcela po zásluze! I kvůli jeho grafikám má cenu na přehlídku Grafika roku zajít.