Nic na tom nemění fakt, že místem děje není tentokrát Irsko. Po Panu Polštářovi v totalitním režimu jakési imaginární evropské země je v Ujeté ruce (ve Spokane) dějištěm drsňáckého příběhu o chlapíkovi, jenž umanutě vraždí, aby našel vlastní levačku, kterou mu jen tak z plezíru nechali vlakem utnout trempíci, Amerika.

O zauzlování mozků

Nic to samozřejmě nemění na tom, že ujetí McDonaghovi hrdinové ujetých příběhů, v nichž autor ironií a sarkasmem s akcentováním vypatlanosti ujetého světa překonává vlastní stejně ujeté vzory (Tarantino, Lynch aj.), nesou v sobě irský smysl pro černý humor a schopnost vysmát se národním ikonám.

Aniž jsem postižen akutním záchvatem národní sebechvály, vedle Irů, Skotů a Maďarů jsou podobným sebemrskačstvím - zcizujícím léta nesvobody a stále stejně nepevné režimy upínající se jen k světlým zítřkům - obdařeni už jenom Češi. To je i základní půdorys Sokolova blíženectví s McDonaghem.

Autorovo kvarteto je jako vystřižené z nadreality filmových parodií o drsných mužích beroucích zákon do vlastních rukou. Občan konzumující takovou výživu často a s vážností stává se závislým. Průvodní jevy: prohlubování nevzdělanosti, snižování mentálních schopností, citová otupělost a nezralost svádějící k napodobování.
Marek Taclík je v jednorukém Carmichaelovi dokonale ujetým mcdonaghovským hrdinou. Člověk slyší chřestění jeho zauzlených mozkových závitů při řešení především pro něj samotného spletitých situací.

Proti němu stojí recepční Mervyn Martina Fingera. Prosťáček a klikař,nebo provokatér sázející na bezprostřednost, která ho vytáhne z každého průseru? Deset poloh a desetkrát herecký koncert! Toby a Marylin Domingose Correii a Markéty Stehlíkové jsou děti doby. Zlodějíčkové z drogově dealerského prostředí. Věčně v ohrožení.

Ztracení a zatracení

Proti těm čtyřem v licenci Činoherního klubu dvojice Bob a Laura v němém provedení Michala Pavlaty a Petry Horváthové, která nazpívala ústřední song, jehož je autorkou. Bezeslovné vzory tragických hollywoodských hrdinů jako ze života.

Minimalismus režijních prostředků a hereckých výkonů. Přesto máte pocit velkolepé rozmáchlosti a v ujetě očistné finální katarzi brečících hrdinů i velké emotivní síly.

Celkové hodnocení: 90%