Kratochvíl fotografoval genocidu ve Rwandě, vězení v Barmě, války v Iráku nebo Afghánistánu – je znám zejména sociálně laděnými dokumentárními snímky, za něž posbíral řadu prestižních cen World Press Photo. Ceněny jsou rovněž jeho vynikající portréty slavných osobností.

Antonín Kratochvíl tvrdí, že portrét není tak úplně žurnalistika a že fotografovat celebrity není nic výjimečného. „Nedívám se na ně jako na celebrity, to je mediální klišé. Vnímám je jako úplně obyčejné lidi… Jediné, co od nich potřebuju, je jejich čas a kus jich samých. Pokud chtějí,“ řekl dříve Právu fotograf.

Neunikne mu ženský esprit a těžko polapitelná duše

Na velkoformátových černobílých snímcích žen přesvědčivě dokazuje, jak to myslí. Umí se stejně přirozeně pohybovat v emocionálně vypjatých situacích jako v klidných newyorských kavárnách, ovšem s „nebezpečnými“ ženami. A stejně jako u reportáže z balkánského konfliktu je i tady s objektivem blízko a přitom tak daleko. I když má odstup, ženský esprit a těžko polapitelná duše mu neuniknou.

„Jeho“ ženy jsou naivně křehké, poutají zralou krásou, jsou vtipné v nečekaném detailu. Erotický nádech sice nechybí, ale není na sílu zdůrazňován. Některé záběry jsou zaranžované, jiné čistě improvizované. Málokdy se fotografovaná dívá přímo do objektivu, je spíše zahalená v oparu, zachycovaná přes odlesky v zrcadlech. Taková je autorova licence.

Nabádá k fantazii

Kratochvíl není doslovný, raději nabádá k fantazii. Na co třeba myslí mladičká herečka Liv Tylerová, když pózuje uprostřed natáčení Svůdné krásy? V jakém rozpoložení se zrovna nachází zpěvačka americké skupiny Blondie Debbie Harryová?

Vedle hereček jako Judith Godrechová si nelze nevšimnout dětské krásy neznámé pihovaté dívky, již prý fotograf potkal v Itálii na plovárně. Její až renesanční výraz je fascinující. Humorně zase působí scénka s holým zadkem patřícím Kratochvílově čtvrté ženě.

V Galerii jedné věci sice necestujeme do válečných zón nebo utečeneckých táborů, ale zdání, že by se na snímcích nic nedělo, že by byly banální, klame. Dámy a dívky zkušenému Kratochvílovi odhalují vnitřní svět, svá dramata, své uhrančivé já. To není málo, a přesto jako by výstavě chyběla přísada, která by výjimečnost žen zvýraznila.

Působivé Kratochvílovy portréty Johnnyho Deppa, Jeana Rena nebo Davida Bowieho by ji bývaly perfektně doplnily. Svět žen je přece plný mužů...

Celkové hodnocení: 80%