Proč jste nesáhli po tradičních svátečních písních?

Petr Ulrych: Nezařaditelný hudební styl, který Javory prezentují, mívá vyvrcholení vždy ve vánočním čase, kdy se ten náš určitý tradicionalismus v hudbě a způsob, jakým Hanka zpívá, k svátečním emocím hodí. Odjakživa jsme na naše cédéčka zařazovali vždy jednu umělou vánoční písničku. Kromě toho hrajeme každý rok tak dvacet vánočních koncertů. Věděli jsme, že nechceme nahrát klasické vánoční koledy. Nakonec jsem přišel na to, že to nejkrásnější, co u nás bylo o Vánocích vytvořeno, napsala řada českých básníků. Použil jsem jejich verše, napsal k tomu své texty a udělal hudbu.

Čili jde o monotématickou desku.

Začíná už v době, kdy otevřeme okno a podzim nám letí do pokoje. Pokračuje přes advent, Štědrý večer a dál kráčí k Silvestru, ke Třem králům a končí někdy v předjaří. Vychází z přírodního pojetí Vánoc.

Proč tak skromné použití nástrojů, které na desce je?

Nechtěli jsme nahrát písničky v příliš načechraných aranžích. Současně jsme chtěli zamezit tomu, aby byly rozvleklé. Jsou to takové jednoduché popěvky a básníci nás k nim úžasně inspirovali. Třeba takový Vítězslav Nezval: jeho báseň jsem si přečetl a hned mi naběhla písnička. Jako by to byl písňový text. Stejný pocit mívám u Josefa Kainara, ale toho spíš zhudebňuje Karel Plíhal, nebo Jana Skácela, na kterého je "odborník" Jiří Pavlica.

Chápete vytváření vlastních umělých písniček pod vlivem tradicionalismu jako jeho rozvoj?

Vlastně ano, protože každá z našich písní má šanci stát se v budoucnu tradicionálem.