V roce 2009 vyšla vaše knižní autobiografie Země vzdálené, ve které jste se písemnou formou vypořádal se svým dosavadním uměleckým i osobním životem. Lze vaše aktuální trojalbum Srdeční záležitosti brát také tak?

Zcela určitě. Když jsem ho dokončil, oddechl jsem si a zároveň jsem cítil jakousi vnitřní kocovinu. Finále jeho realizace bylo totiž velmi chaotické, protože se mi do toho nakupila další práce a jel jsem hodně nadoraz. Kdybych měl na dokončení o měsíc víc, měl bych lepší pocit z finálních mixů písní. Ale tak to většinou bývá. Tu desku jsem dlouho odkládal a termín 1. Prosince 2010 byl definitivní a nekompromisní. Zaplať pánbůh, že to je venku. Jinak bych si nejspíš vymyslel, že to bude čtyřalbum...

Bude vám za pár týdnů  pětapadesát let. Proč jste zrovna v tomto životním období cítil nutnost zveřejnit dvě tak zásadní výpovědi, jakými jsou životopis a trojalbum?

Řada věcí se v mém životě zásadně změnila. Před čtyřmi lety skončil původní Pražský výběr, což byla velmi nepříjemná kauza. Skončili také BSP a já vedle projektu s Monikou Načevou a DJ 5 vykročil na sólovou dráhu se svým triem. V soukromí jsem našel novou partnerku. Máme tříletého syna, který mi znovu přinesl pocit, že život je la bella vita, ale také jsem na podzim 2008 absolvoval složitou operaci srdce, při které mi lékaři voperovali trojitý bypass. To je dost důvodů k tomu bilancovat...

Nebo cosi uzavřít?

To sice také, ale neznamená to, že bych chtěl pověsit hudbu na hřebík. V knize jsem si pro sebe uzavřel některé kapitoly, jako třeba Pražský výběr, ale na trojalbu jsem představil své současné hudební menu. Chtěl bych z něho připravit jemnější guláš unplugged verzí písniček a letos k němu trochu koncertovat.

Souvisí ta jemnější verze s vašimi problémy se sluchem, která vás sužují už řadu let?

Trochu ano. Mám tinitus. Někdy okolo třicítky jsem se Stromboli odehrál koncert se zánětem středního ucha a od té doby se mě ušní šelest drží jako klíště. I když hudební kmitočty slyším stále v pohodě, v posledních letech - hlavně po minulém koncertním turné - šelest trochu zesílil. I když jsem si s tím zvykl žít, není to jednoduché, má to svůj vliv na psychiku. Funguje na to jen metoda „klín klínem“. Pokud jsem celý den položený v hlasitější hudbě, tak si svůj problém tak neuvědomuji. Horší je to, když člověk usíná. Mám pocit, že se pořád pohybuju na hranici.

Na vašem trojalbu Srdeční záležitosti se dotýkáte několikrát tématu smrti. Souvisí to s operací srdce před dvěma a půl lety?

Určitě. Ze začátku jsem svůj zdravotní stav nebral tak vážně. Teprve když se člověk dostane do mezní situace, kdy se ocitne za minutu dvanáct na operačním sále a zpomalí se mu na chvíli čas, začne si řadu věcí uvědomovat. Intenzívněji jsem to začal vnímat, když za mnou do nemocnice jezdila manželka s naším ročním synkem. Ale opravilo se „potrubí“ a já už zase zapomínám na svou diagnózu. Opět jedu v tom svém zajetém workoholickém tempu.

Je vaše album i oslavou života?

V podstatě ano. Zazpíval jsem si konečně svůj první love song. Jedna píseň je ukolébavka pro mého malého syna. Jsou tam i tzv. crazy písně, ale část tohoto mého sdělení nevznikalo jen v radostné situaci. Vnímám ho i jako možnost vyrovnat se s určitými věcmi sám v sobě. Některé texty jsou i o smrti, ale ne v negativním smyslu slova. V jednom z nich, který mi na toto album napsal Jiří Pokorný, je smrt jako nádherný zářivý démant. V tomto duchu na to téma nahlíží i celé album. Hudba je pro mě psychedelie, výlet někam jinam. Hudba ví, co je smrt i co je štěstí.

Momentálně pracujete na hudbě k filmu Odcházení, který natočil autor stejnojmenné divadelní předlohy Václav Havel. Je těžké pracovat s takovou autoritou?

Myslím, že člověk bude vždycky vnímat s vnitřní úctou Václava Havla jako prezidenta. Tento přirozený respekt nejde jen tak odbourat, i když se stane jeho blízkým kolegou a spolutvůrcem. Spolupráce s ním byla velmi příjemná. Oslovil mě ještě předtím, než začal psát filmový scénář. Záhy poté jsem složil několik témat a nahrál první demosnímky. Byl to takový první spontánní výstřely a on si z něho pak vybral hlavní hudební téma celého filmu. Občas je před natáčením scén pouštěl hercům, kvůli atmosféře.

Jako režisér mi dal velkou svobodu a volnost v psaní filmové hudby. Mám radost z toho, že se jeho vnitřní svět propojil s mou hudební imaginací k jeho spokojenosti.

Kdy musíte hudbu odevzdat?

Příští týden budu nahrávat se symfonickým orchestrem a 17. ledna všechno odevzdám.