Jak došlo k nabídce hostování v Ostravě a jak dlouho jste se rozhodovala, zda ji přijmete?

Velkou zásluhu na tom má šéfdirigent ostravské opery Robert Jindra, který mi loni napsal e-mail a ptal se, jestli bych nechtěla v Ostravě zpívat Kostelničku. Já jsem přitom v ostravském divadle ještě žádnou roli nezpívala, vždycky šlo jen o koncert, a to už je dlouhá doba. Takže jsem vůbec neváhala, jenom jsme museli sladit termíny. Já mám Kostelničku moc ráda a velice ráda ji zpívám kdekoliv na světě.

Koneckonců jste za ni získala i Cenu Thálie. Je to vaše nejoblíbenější role?

Snad to nebude vypadat tak, že si užívám, jak tam na jevišti topím to dítě (smích). Ale vážně, pro mne je to role, která představuje obrovský psychický záběr. Opravdu je důležité mít promyšleno vše tak, abych stoprocentně pochopila, proč se ta Kostelnička tak zachovala a co jí k tomu vedlo. Je to nesilnější operní příběh, jaký jsem kdy ztvárnila a myslím, že to už žádná jiná role nepřekoná.

Navíc ten příběh je podpořen překrásnou hudbou Leoše Janáčka. On vám dokáže náhradně hrát na nervy tím, jak se jeho hudba na vás valí. Ve spojení s tím příběhem je to pak doslova psychologický masakr na diváka. Vždyť je to vlastně největší horor, který se v době jeho vzniku mohl dávat. Přitom je ten příběh tak pravdivý a tak lidský. Zrcadlí se v něm všechny lidské chyby a nedostatky.

Vy to říkáte tak, jakoby jste opravdu žádnou lepší roli nezpívala.

Je to tak, je to opravdu moje nejsilnější role. Tam nemůžete nic hrát, tam se musíte do postavy absolutně vcítit. Jakmile začnete něco předstírat, tak je to špatně a představení ztratí tu sílu. Ta role je pro mne rolí nejmilejší právě proto, že jste v ní součástí jednoho z nejsilnějších příběhů, který se dá na jevišti prožít.

Nyní vás čeká několik zkoušek. S jakým očekáváním budete poprvé vstupovat na ostravské jeviště?

Jelikož jsem Kostelničku zpívala už mnohokrát a mám na to určitý názor, zatím jsem se vždycky s každým režisérem shodla ve svém pojetí. Určitě se těším na setkání s panem režisérem a věřím, že se určitě domluvíme, abych se nemusela trápit tím, že bych musela něco předstírat. Vždyť v této roli záleží už jen na prvním kroku, který na jevišti uděláte, jak držíte tělo a jaká z vás jde energie. Během představení nesmíte ani na chvíli vypadnout z role, ani na vteřinu. Je pravda, že jsem pak strašlivě unavená, protože mě představení stojí spoustu energie, a jsem si vědoma, že vše, co ze mne jde, pouštím do diváků.

Dokážete spočítat, v kolika různých inscenacích na kolika scénách jste tu roli zpívala?

Určitě to bylo přes deset inscenací, možná přes patnáct, ale to bych si musela na to vzít papír a začít počítat...

A v čem to bývá jiné, když roli Kostelničky nebo jakoukoliv jinou roli dostanete v Meteropolitní opeře v New Yorku, v milánské La scale nebo v Ostravě?

Můj přístup je úplně stejný. Nemůžu si říct: Dnes  jsem v New Yorku, tak to prostě musí stát za to. To v žádném případě! I když zpívám v zapadlém kostelíčku, musí to být stejné jako v Metropolitní opeře.

V probíhající sezóně bude obnovená opera Její pastorkyňa uvedena jen čtyřikrát a vy budete zpívat jen ve dvou představeních. To bude určitě mnoha Ostravanům líto, protože už neseženou vstupenky. Myslíte, že těch představení by mohlo být v dalších měsících více?

Když se domluvíme na termínu, neměl by to být žádný problém. Ta inscenace je velmi hezká a já mám ráda klasické inscenace, takže se určitě budu cítit jako ryba ve vodě.

Co byste závěrem vzkázala divákům, kteří se v Ostravě chystají na obnovenou inscenaci Její pastorkyně?

Byla bych ráda, kdyby si ti lidé řekli, že to co jsem vám povídala, je pravda. To by mne velice potěšilo a hlavně přeji všem, aby se to představení podařilo.