Zmizelá Praha

Jistě není možno udělati museum z města, které pracuje a roste. Je-li však nutno nechati se šetrnou úctou žíti jednotlivá vynikající díla a udržovati osobitého ducha místa, je také nutno dáti nepřetržitému pohybu města nový směr a smysl, otvírati proň odstředivě nová území a tam umisťovati ony ústavy a zařízení, která by rozbíjela jedinečnou souvislost starého celku.

Krása nestárne, rytmus města je statkem příliš vzácným, než aby bylo možno vydati jej v plen jakékoli potřebě technické. Každému usilování hodpodářskému a veškerému pokroku společenskému nutno při budování města postaviti cíl Prahy stejně životné jako krásné, napsal na závěr stati o Starém Městě Václav Vilém Štech a platí to i pro celou Prahu (a nejen pro ni).

Ta slova by měli mít stále před očima urbanisté a ministři a stánkaři a bankéři a squateři a Pražané a jejich zastupitelé. Vždyť přece bourat i stavět je tak snadné...

Reprint pěti dílů knižní řady ze 40. let, na níž se kromě V. V. Štecha podíleli Zdeněk Wirth, Václav Vojtíšek, Cyril Merhout, Hana Volavková a Emanuel Poche a který doplňuje ve třech (třetí vyjde z kraje příštího roku) svazcích Dodatků Kateřina Bečková, je mimořádným salonním tipem pod stromeček. Pokrok civilisační nevyrovnal těžké ztráty duchovní, způsobené snahou vtlačiti nový život do starého organismu. Jak prorocké, že?

Paseka