Jaká byla vaše cesta k loutkovému filmu?

Nějak mě to k tomu táhlo už dávno, na střední škole jsem s tím začal koketovat. Škola byla zaměřena na loutky, na řezbování a hračky a měli jsme tam chlapíka, který se jmenoval Honza Müller. Ten učil loutkový film, předtím dělal v krátkém filmu na Barrandově.

Mě to lákalo a on mě odvedl do studia Jiřího Trnky. Přes prázdniny jsem tam chodil očumovat, druhé prázdniny mi půjčili kameru, tak jsem si natočil něco kraťoučkého. Asi rok jsem tam pracoval a pak jsem šel do Zlína na nástavbu a po roce jsem se dostal na FAMU. Od té doby jsem v tom po uši.

Celovečerní loutkové filmy jsou trochu raritní. Dělá se to teď v Česku více?

Léta letoucí se nedělalo nic, ale teď se s tím trošičku roztrhl pytel. Jiří Bárta natočil Na půdě, Aurel Klimt má trailer ke svému letitému projektu, Honza Balej natočil loutkový celovečerní film.

Točí se to hodně ve světě? Kromě Tima Burtona?

Ano, Aardmani, Slepičí úlet, Wallace a Gromit, nebo Ovečka Shaun. V Americe si myslím, že se to nedělá. I Tim Burton dělá své "loutkáče" v Londýně. Anglie je taková Mekka loutkových filmů.

Vy to kombinujete s počítačovými triky...

Dnes už se všechno kombinuje, není to čistě loutkový film. S počítačovými triky je obrovský problém, protože loutky jsou absolutně stylizovaný svět, a i to 3D musí být stylizované. U nás si 3Dčkaři zakládají na tom, že to umějí udělat hyperrealisticky, ale s loutkou to vypadá příšerně. Člověk jim říká, ne, ta voda nemá být úplně realistická, čím to bude stylizovanější, tím lepší. A s tím oni mají problém.

I proto jsem se toho snažil do Fimfára dát co nejméně. Zároveň jsem věděl, že nebudeme mít moc času, protože Martin Vandas dohodl premiéru dřív, než jsem začal točit, takže jsem věděl, že to bude masakr. Co jsme mohli natočit v ateliéru, to jsme natočili, těch postprodukčních věcí jsem se snažil mít minimum.

Triky se tedy týkají většinou prostředí?

Ano, efekty, létající listí, ptáci, vosy, čili to, co jde v loutce udělat, ale je to hrozná práce časově.

Natočit celovečerní loutkový film prý trvá dva roky.

Celovečerní trvá rok a půl, já tam mám 35 minut, takže jsme točili deset, jedenáct měsíců.

Je to film určený dospělým, nebo dětem?

Je to rodinná záležitost. Speciálně v mojí povídce, za kterou já nemůžu, se sekají hlavy a lidi jsou tam napíchlí a kolem nich létají vosy a všechno to hnije. A hlavní postava si jde užívat s princeznou, takže pro malinkaté děti to není, pro ty větší už v pohodě. Když to viděla paní Kateřina Krejčí v České televizi, tak úplně omdlívala a říkala: to snad nemyslíte vážně, ty useknutý hlavy.

Ale o tom to je, všichni se tam snaží rozmluvit princeznu, která nechce mluvit, a tak jim sekají hlavy jak na běžícím pásu, až Luďkovi se to povede. Já to nemůžu vyhodit, to je Werich. Nakonec ustoupili, ale byli z toho nešťastní.

Asi nejde jen o sekání hlav. Ve Fimfáru je důležitá ironie, kterou dítě nemůže chápat.

Dospělí to asi pochopí, ti mladší asi ne úplně. Je tam ministr vnitra, který to celý ovládá, policejní stát, vojáci to drží "u huby" - i krále, který je takový trouba, všechno slíbí a pak najednou zjistí, že to úplně nechce. Je tam mraky narážek, které fungovaly za komunismu, kdy všichni četli mezi řádky, dnes už na to nejsou navyklí a potřebují to říct "doplnejch".

Kolik film stojí?

Nevím přesně, rozpočet je asi 30 miliónů, ale do toho je započítáno úplně vše, třeba Česká televize do toho dává míchací halu, kombinované kopie, laboratoře, ale fyzicky ty peníze nikdy nedostanete.

Může loutkový film vydělat?

Netuším. Myslím, že je úžasný tah, že to bude na stereoskopické brýle, bude to první loutkový 3D film u nás, to by mohlo lidi přitáhnout. Na to první Fimfárum byla návštěvnost přes 100 000, dvojka už takový úspěch neměla.