Společnost F. M. Dostojevského uspořádala besedu nad knihou, kterou jste mu věnoval. Proč se dnes vůbec bavit o jeho díle?

Protože je klíčem k mnoha problémům duchovním, ale i kulturně politickým. Je jedním z největších představitelů ruské myslitelské tradice jako třeba Tolstoj. O něm se bavíme běžně, protože dělal historická plátna, ale o Dostojevském, který šel do hlubiny duše a studoval člověka z hlediska nejniternějších pocitů, to je jakoby tabu. Zdá se být příliš složitý.

Vaše kniha F. M. Dostojevskij – život a dílo ho vnímá v širokých souvislostech. Co si myslíte, že je z jeho díla po sto padesáti letech nejdůležitější?

Především přemýšlivost. Byl to člověk velice vzdělaný. Poznal i západní civilizaci, kulturu, byl v Londýně, v Paříži, žil pět šest let v emigraci. Mluvil perfektně francouzsky a německy, znal dějiny náboženství, což se projevilo i v románech, především v Bratřích Karamazových. Byl to člověk, který otevíral otázky, na něž nelze odpovědět jednoduchými schématy.

Například?

Varoval společnost před technickou civilizací, která se tehdy projevovala rozvojem železniční sítě. Ze světové výstavy v Londýně v roce 1851 byl zklamán, protože představy, o nichž mu vyprávěl Černyševskij, o vytvoření tzv. křišťálového paláce, že technika sama o sobě osvobodí člověka i lidstvo a vyřeší všechny problémy, se ukázaly jako mylné. Záhy na ně upozornil nikoli tím, že by s nimi polemizoval, ale uzavřel se do nitra člověka a do sebe. Jeho Zápisky z podzemí jsou považovány za začátek moderní psychologické literatury.

Čím si vysvětlujete, že Dostojevskij jako jeden z nemnoha ruských klasiků žije v českém prostředí i po roce 1990?

Předtím byly diskuse o něm násilně uzavřeny, přitom česká tradice byla otevřena jeho dílu. Prezident Masaryk podporoval jeho společnost i finančně. Po bolševické revoluci k nám přišla značná část znalců jeho díla. Působili tu i naši jeho vynikající odborníci, například prof. Bohumil Mathesius.

Ale celá oblast je nyní ovlivněna politickými tlaky, přílišným strachem před Ruskem, který je stále nezodpovězenou otázkou, i tím, že jsme se snížili ke konzumnímu způsobu života, kterým on pohrdal celým dílem, protože to byl člověk průšvihů, žijící neustále na pokraji bankrotu. Byl spisovatel bez majetku. Tehdy psali šlechtici jako Turgeněv. Jejich antagonismus se dokonce v Dostojevského díle projevuje tím, že ho karikuje.