Hlavní obsah

Jaroslav Dušek hraje v novém televizním filmu Společník

Právo, Michal Procházka

V předvánoční čas se Česká televize snaží vysílat, jak se sluší, milé a pohodové pořady. Tentokrát přichází i s televizní komediální pohádkou pro dospělé, která nese název Společník. Scénář, jehož autorem je David Šimon, byl vybrán z 270 scénářů v soutěži o nejlepší komediální příběh Smích Vlasty Buriana.

Článek

Hrajete v novém televizním filmu Společník, který bude v neděli večer vysílat Česká televize. Jak došlo k tomu, že jste přijal hlavní roli zrovna v tomto snímku?

Já se v televizi jinak moc neobjevuji. Většinou po mně totiž chtějí, abych hrál v tom, o co nestojím. A co bych tam chtěl dělat já, k tomu zase nesvolí oni. Ale když jsem si přečetl scénář Společníka, připadal mi zajímavý. Jedná se o milou pohádkovou komedii, v níž jsem si mohl vyzkoušet trochu jinou polohu. Říká se tady, že láska je víc než peníze, s čímž souhlasím. A byl jsem moc potěšen, že jsem si mohl zahrát s Josefem Somrem, který představoval mého otce, a také s Markem Vašutem, jenž hraje mého soka. A když jsem film viděl hotový, myslím, že jsme si ostudu neudělali.

Jaká je podle vás hlavní postava nesmělého učitele hudby Mikuláše Myslivečka, který se živí mnohem výnosnějším povoláním dámského společníka? Je vám osobně v něčem podobný?

Že bych to byl zrovna já, nemohu říct. I když jsem si říkal, že taková profese nemusí být úplně špatná (smích). Ale vážně, tahle postava skoro nesleze z plátna. Proto jsem se ji hlavně snažil hrát umírněně a střídmě. Aby to nebyla až taková taškařice, abychom rychle nevystříleli všechny náboje a pak už byli nudní. A doufám, že se mi to podařilo.

Ve filmu hrajete na housle? Trénoval jste nějak s profesionálním učitelem hudby?

To mi bylo divné. Když mi tuhle roli nabídli, namítal jsem, že neumím hrát na housle. Ale režisér mně sliboval, že o to nejde, že na ně hrát před kamerou nebudu. Ale potom jsem najednou musel. Obávám se, že je ve filmu trochu poznat, jaký jsem ve skutečnosti virtuos.

Ve filmu trochu mate prostředí. Nejdříve to vypadá, že se příběh dobromyslného učitele hudby a pejskaře odehrává na jakémsi maloměstě. Ale v druhé polovině najednou vyjde najevo, že jde o Prahu. Odkud podle vás Mikuláš pochází?

Váš dojem může vznikat i tím, že jde pouze o televizní film, kde si autoři nemohou dovolit, aby natáčeli velké exteriérové scény. A potom je to možná věc dekorací.

Říkáte, že vám v České televizi většinou nabízejí to, v čem vy hrát nechcete. Na co vás zvou?

Někdy snad uvažují způsobem: Pozveme Duška, aby byla legrace. Ale nechci dělat jenom legraci. Já bych rád dělal pořady, v nichž bych si povídal například s vědci.

Nemáte strach, že se v obecném povědomí stáváte jakousi škatulí? Ačkoliv se věnujete mimo jiné improvizovanému divadlu, vaše role například v Hřebejkových filmech si jsou dost podobné.

Jaký je Společník

Společník nabízí úsměvnou zápletku o tom, že i ředitelka banky (Alena Antalová) se může zamilovat do dobromyslného a nesmělého učitele hudby, jenž smrdí bídou.

Hudebník (Jaroslav Dušek) s příznačným jménem Mikuláš Mysliveček žije v malém bytě se svým pejskem a má si brát kolegyni Simonu (Kateřina Březinová). Když už není zbytí, přivydělává si i jako profesionální společník. Tato brigáda obnáší mimo jiné to, že doprovází dámy večer do společnosti. Ale o žádný sex tu nejde, nakonec jsme v čase vánočním.

Film přináší spíše situační komické situace, hudební čísla, mimo jiné i parodii na vernisáž moderního umění anebo ukazuje Duškovy pedagogické i "společnické" schopnosti.

Režisér Miroslav Sobota dále obsadil například Marka Vašuta do role ješitného producenta a Josefa Somra jako furiantského důchodce a Mikulášova otce. 

Společník

Česká televize (2003), ČT 1, 21. prosince od 20 hodin, režie: Miroslav Sobota, scénář: David Šimon, architekt: Martin Kurel, výtvarník kostýmů: Tatiana Kovaříková, kamera: Petr Beňa

em

Věřím, že ne. Já si vždy natáčení s Hřebejkem hodně užívám, moc mě baví. Samozřejmě role, do nichž mě obsazuje, se vždy snažím hrát odlišně. Ale připouštím, že sám vnímám některé nuance, jakých si možná většina publika ani nevšimne. Je to možné. Na druhou stranu se objevuji i v jiných filmech, které se ovšem nedostanou k divákovi. Ve filmu Národ sobě Jana Gogoly ml. jsem například představoval Živou knihu. A když budeme mluvit opět o televizním filmu Společník, v něm hraji kladnou postavu. Dokonce komediálního milovníka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám