Hrajete v novém televizním filmu Společník, který bude v neděli večer vysílat Česká televize. Jak došlo k tomu, že jste přijal hlavní roli zrovna v tomto snímku?

Já se v televizi jinak moc neobjevuji. Většinou po mně totiž chtějí, abych hrál v tom, o co nestojím. A co bych tam chtěl dělat já, k tomu zase nesvolí oni. Ale když jsem si přečetl scénář Společníka, připadal mi zajímavý. Jedná se o milou pohádkovou komedii, v níž jsem si mohl vyzkoušet trochu jinou polohu. Říká se tady, že láska je víc než peníze, s čímž souhlasím. A byl jsem moc potěšen, že jsem si mohl zahrát s Josefem Somrem, který představoval mého otce, a také s Markem Vašutem, jenž hraje mého soka. A když jsem film viděl hotový, myslím, že jsme si ostudu neudělali.

Jaká je podle vás hlavní postava nesmělého učitele hudby Mikuláše Myslivečka, který se živí mnohem výnosnějším povoláním dámského společníka? Je vám osobně v něčem podobný?

Že bych to byl zrovna já, nemohu říct. I když jsem si říkal, že taková profese nemusí být úplně špatná (smích). Ale vážně, tahle postava skoro nesleze z plátna. Proto jsem se ji hlavně snažil hrát umírněně a střídmě. Aby to nebyla až taková taškařice, abychom rychle nevystříleli všechny náboje a pak už byli nudní. A doufám, že se mi to podařilo.

Ve filmu hrajete na housle? Trénoval jste nějak s profesionálním učitelem hudby?

To mi bylo divné. Když mi tuhle roli nabídli, namítal jsem, že neumím hrát na housle. Ale režisér mně sliboval, že o to nejde, že na ně hrát před kamerou nebudu. Ale potom jsem najednou musel. Obávám se, že je ve filmu trochu poznat, jaký jsem ve skutečnosti virtuos.

Ve filmu trochu mate prostředí. Nejdříve to vypadá, že se příběh dobromyslného učitele hudby a pejskaře odehrává na jakémsi maloměstě. Ale v druhé polovině najednou vyjde najevo, že jde o Prahu. Odkud podle vás Mikuláš pochází?

Váš dojem může vznikat i tím, že jde pouze o televizní film, kde si autoři nemohou dovolit, aby natáčeli velké exteriérové scény. A potom je to možná věc dekorací.

Říkáte, že vám v České televizi většinou nabízejí to, v čem vy hrát nechcete. Na co vás zvou?

Někdy snad uvažují způsobem: Pozveme Duška, aby byla legrace. Ale nechci dělat jenom legraci. Já bych rád dělal pořady, v nichž bych si povídal například s vědci.

Nemáte strach, že se v obecném povědomí stáváte jakousi škatulí? Ačkoliv se věnujete mimo jiné improvizovanému divadlu, vaše role například v Hřebejkových filmech si jsou dost podobné.

Věřím, že ne. Já si vždy natáčení s Hřebejkem hodně užívám, moc mě baví. Samozřejmě role, do nichž mě obsazuje, se vždy snažím hrát odlišně. Ale připouštím, že sám vnímám některé nuance, jakých si možná většina publika ani nevšimne. Je to možné. Na druhou stranu se objevuji i v jiných filmech, které se ovšem nedostanou k divákovi. Ve filmu Národ sobě Jana Gogoly ml. jsem například představoval Živou knihu. A když budeme mluvit opět o televizním filmu Společník, v něm hraji kladnou postavu. Dokonce komediálního milovníka.