S výjimkou Divadla U stolu je Centrum experimentálního divadla dílem vyčerpané dílem rozmělněné, nekoncentrované. V Polárce pootevřeli zadní vrátka do volné přírody. Radost tvoří bez větší radosti. Moša sází na profesionální jistotu, Národní divadlo na Plachého. V Redutě jdou nahoru. V 7 a půl pomalu rezignují. Ne napůl. Ikska, Nepojízdná housenka a Skřivani odlétli už dávno.

Jenom já miluji!

Je to jednoduché. Zatímco v Mahence se autorský tým zaštítí Hrubínem a zmrví jeho Oldřicha a Boženu ve jménu sebeadorace, a v Huse napíchnou na vidle Bulgakova tak, že se z jeho Fausta ve stínu Džugašviliho autor vypaří, v Buranteatru přinesou kůži na trh „podle Moliéra“ – a máte pocit, že z něho nechybí ani slovo. Ani gesto.

Ten princip se osvědčil už ve Williamsově Skleněném zvěřinci. Radikální zpřítomnění textu – ve velkého dramaturga dozrál Jan Šotkovský – činí z dávného příběhu o chorobném vyznavači pravdy, zamilovaného ale do dívky s vlastnostmi rovnou protikladnými, sázející na přetvářku a pomluvu, žhavou aktualitu.

Ne dosazováním politických souvislostí, jež vykazují stále stejné korupčnictví, mocichtivost, kult a lež, nýbrž nadčasovým odkrytím pohnutek jednání. Výjezdní podnikový večírek spojený s lyžováním zmařeným vytrvalou oblevou odhaluje charaktery stejně výstižně jako Molièrovy dvorní dámy obklopené markýzy.

Radost z divadla

Alcest Michala Isteníka není sympatickým hrdinou. Zarputilost k pravdě ho činí nesnesitelným. Jeho milá Celimena v podání Kamily Zetelové je pragmatická potvora a přítel Filint Jaroslava Matějky přeborník v řitním alpinismu. Oront (Orontson) ze Skandinávie vlastní výrobní prostředky a duše podřízených. Majetný nýmand.

Arsinoe Katky Dostálové sází na zásadu vědět na každého něco, Elianta Petry Kocmanové, zdánlivě nejsnesitelnější, se řídí pravidlem bližší košile než kabát, Akast a Klitandr Martina Tlapáka a Václava Hanzla (Pavla Nováka) jsou prázdné nádoby. Přežijí každý režim. Z Buranteatru srší radost z divadla, z improvizace i z toho, že se něco povede. A jak!

Buranteatr Brno - Misantrop podle Molièra. Režie Zetel, dramaturgie Jan Šortkovský, scénografie a kostýmy Zuzana Přidalová. Premiéra 18. prosince 2010 na Stadionu v Kounicově 22.

Celkové hodnocení: 80%