V novém sci-fi Tron: Legacy 3D se to pere, bliká, ale nic víc

Ta před osmadvaceti lety sice díru do světa neudělala, ale protože už tehdy (jako jedna z prvních) byla natočena s využitím počítačové grafiky a měla moderní design, může fungovat jako základna, na které lze libovolně a kdykoli stavět dál.

Stavět se dá ovšem z pevného trvanlivého materiálu, anebo také z písku. V případě Tron: Legacy 3D platí druhá varianta. Děj na původní film navazuje, takže ti, kdo jedničku znají, by měli být ve výhodě. Ovšem nový děj je tak pitomý, že je vlastně úplně jedno, jestli divák ten předchozí viděl. Tron: Legacy 3D je z rodu filmů, na které se můžete začít dívat v kteroukoli chvíli a kdykoli z něj také odejít.

Máme tu mladého muže Sama Flynna z výtečné rodiny, jehož otec, nejslavnější tvůrce videoher, před sedmadvaceti lety záhadně zmizel. Sam si o tom myslí své, ale když jednoho dne vejde do otcovy staré pracovny a začne se tam šťourat, nechtěně vstoupí do počítačového světa.

A tam se setkají. Všechno další je předvídatelné, klišovité, dojde na velké city, velké rvačky, velké nebezpečí – a hlavně velkou nudu, prázdné dialogy a gesta, která patří do hodně výprodejové seriálové tvorby. Dokonce ani Jeff Bridges, jenž je lákadlem i pro diváky, kteří techno zrovna nemusejí, nic nezmůže, protože zoufale nemá co hrát.

Olivia Wildeová je pro mužskou část publika sexy, ale její postava je prázdná, většinou jen hledí, případně žvatlá hlouposti.

Co je ale na špičkové úrovni, je vizuální podoba celé té nejapnosti, takže fandové žánru si přijdou na své a nic dalšího je nebude zajímat. Technické ztvárnění je obdivuhodné, atmosféra je díky odkazu k prvnímu filmu zajímavým propojením retra a budoucnosti.

Všechna ta hejblata, která blikají, sviští a virtuálně se propojují, jsou velmi invenčně vymyšlená, dovedně natočená, ale co je to platné, když se člověk jen dívá, dívá, ale nic ani trochu zajímavého natož třeba napínavého se na plátně neděje.

A pokud jde o brýle na sledování 3D – ve chvílích, kdy to sviští, je oceníte, ale kromě toho je ve filmu spousta již zmíněné dějové a dialogové vaty, kdy jsou úplně zbytečné. Jen vám titulky skáčou pár metrů před očima, mimo plátno, což je dost protivné.