Zdeněk Jecelín, šéf budějického Malého divadla, napsal ale takový trochu nedomrlý příběh o Kubovi a Aničce na horolezeckém výletu do Krkonoš, kde autor nejspíš nikdy nebyl, protože tam se dá spadnout akorát tak do Sněžných jam. Nazval ho Tady je Krakonošovo, ale strážce horských pokladů se v pohádce ani neobjeví.

Kuba padlý na hlavu

Ti dva se mají rádi, ale Kubovi se přetrhne lano. Asi lezl do Obřího dolu na prádelní šňůře nebo na copánku. V mrákotných stavech snaží se ten padlý na hlavu vyškrábat zase nahoru za Aničkou a prožívá děsuplné a hodně pitomé historky mezi duchaři a blouznivci našich hor, s bdělým mnichem, který čarodějnictví vymycuje.

Kubovi hrozí „horká mixna“ (hranice), a když se vyškrábe o kousek výš, je dvěma humpoláckými policisty prozměnu podezírán, že Aničku zastřelil z kuše. No, řeknu rovnou, že se Polárce po dlouhé době pohádka nevyvedla. Má být určena nikoli pro nejmenší děti, ale až pro školáky a poškoláky. Podezírám ale autora, že se s dětmi této kategorie ještě nesetkal.

Do Polárky mne provázívají dvě zvídavé třeťačky, které samozřejmě nevěděly – před Novou a Primou se je rodičové z hygienických důvodů snaží uchránit – co to je seance a spiritismus. Jó, Němcová, Erben a Hrubín, ti uměli vypravovat. A česky.

Zase bude líp

Což o to, děti jsou vděčné, ale nemilosrdné publikum. Horské povídačky přetrpěly. Režiséra Jecelína a dramaturga Konráda Popela by však měl vládce hor za klamavou reklamu, že to bude o něm, nějak po svém, tedy hromovládně potrestat.

Jana Panská, Sylva Siničáková, Jan Kruba a ostatní členové omlazeného hereckého týmu Divadla Polárka odvedli poctivou práci a ve figurkách se rozpomněli na dobrou tradici této scény. Co naplat, kde není Rýbrcoul, nemůže být Krakonošovo. Příště bude snad aspoň líp.

Divadlo Polárka Brno - Zdeněk Jecelín: Tady je Krakonošovo. Režie Zdeněk Jecelín, dramaturgie Konrád Popel, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Edita Kurková, hudba Martin Horáček, produkce Bronislava Krchňáková. Premiéra 11. prosince 2010.