Hrůza vystudoval scénografii v letech 1956 - 60 na pražské DAMU u profesora Františka Tröstera. Spolupracoval s divadly v Jihlavě a Ostravě a v roce 1967 získal na 1. ročníku Pražského quadriennale stříbrnou medaili. S Ladislavem Smočkem, Jaroslavem Vostrým, Janem Kačerem a Evaldem Schormem stál dva roky předtím u zrodu Činoherního klubu.

Po emigraci byl v letech 1968 - 97 šéfem výpravy Národního divadla v norském Oslu. Zde vytvořil 88 scénických a 35 kostýmních výprav. Koncem 70. let mu byla jako jedinému cizinci udělena cena norských divadelních kritiků za scénické tlumočení Ibsenových her, zvláště pak za scénografii ke hře John Gabriel Borkman. Od roku 1990 působil opět v České republice, především na své mateřské scéně v Činoherním klubu (Mumraj, Letní byt, Jak se bavil pan Sloane, Maska a tvář, Ptákovina).

Spolupracoval i s pražským Národním divadlem (Smrt obchodního cestujícího, Hrdina západu, Hadrián z Římsů), s Divadlem na Vinohradech (Markýza de Sade), brněnským Národním divadlem (Humperdinckova Perníková chaloupka), Klicperovým divadlem v Hradci Králové (Revizor) a plzeňským Divadlem Alfa (Nos). Hostoval též na zahraničních scénách ve Švédsku, Velké Británii, Nizozemí, Švýcarsku a na Islandu. V zahraničí působil rovněž jako pedagog,  mj. v Londýně. Výstava Hrůzovy tvroby v Horáckém divadle potrvá do března 2011.