Článek
Cee-Lo není typický remixer ani hip-hoper, který by jen vykrádal samply, a zároveň nechce dělat ani „vážné“, do detailu vycizelované retro, jaké reprezentuje třeba zpěvačka Duffy. Jeho skoro-retro neskrývá lásku k vinylům, nicméně se jeví mnohem ironičtějším než u kolegů.
Nový singl Fuck You rozkošně paroduje starou dobrou motownskou písničku o zlomeném srdci. Rytmus, backgroundové vokály, smyčce, vše dokonale šedesátkové, ale retro iluzi brutálně rozmetá ironický text. Ten je vlastně jediným vodítkem pro posluchače, které říká: pozor, tahle deska je z roku 2010.
V Motownu jste těžko mohli mít refrén „Fuck you“ a místo neškodného „ááá“ v pozadí nasadit větu „She is a golddigga, thought you should know, nigga“.
Na originalitu melodií se tady skutečně nehraje. Tak třeba sexy basová linka z druhého tracku Bright Lights Bigger City přímo nutí zanotovat si "Billie Jean". Božský Michael už je (naštěstí pro Cee-La) mrtvý, takže žaloba nehrozí.
Kdo zná Gnarls Barkley, čekal by od desky větší dávku psychedelie. Lady Killer ale pokračuje ve veselém motownském party stylu téměř až do konce, jen balady Love Gun a Old Fashioned jdou do historie ještě hlouběji, jakoby vypadly z prastarých vinylů Etty James. Netypické Bodies pak představují temnou odbočku do trip-hopových devadesátek.
Ve prospěch Cee-lova sólo počinu hovoří nakonec hlavně to, že dokonale pracuje s gigantickým soulovým hlasem. Je jedním z mála dnešních interpretů, kteří by s těmi napodobovanými klasiky dob dávno minulých skutečně mohli změřit síly. Dokonale vyladěný retro zvuk, uvolněná basa a optimistické riffy dechařů přispívají k příjemnému pocitu, který si z téhle povedené popové desky odnesete.