Richard Gere, přitažlivě prošedivělý a charismatický krasavec, přišel tiskovou konferenci k Chicagu s jednou rukou v ruce blonďaté a od časů Bridget Jonesové o dobrých dvacet kilo lehčí Renée Zellwegerové, druhou objímal kolem ramen uhrančivou tmavovlásku Catherine Zeta-Jonesovou a filmový manžel Zellwegerové John C. Reilly hvězdný průvod uzavíral.

Hollywoodské nebe nad Berlínem

Všichni si navzájem skládali poklony, jaké ani při podobných příležitostech nebývají tak nesmírně obdivné, nadšené a láskyplné: slova úžasný, nezapomenutelný, prostě skvělý zazněla snad v každé větě, úsměvy létaly na všechny strany.

Dobré náladě celé delegace se nicméně nikdo nedivil: Muzikál Chicago už má v kapse tři Zlaté glóby, v Berlíně zahajoval, ale nesoutěží, takže tady žádné napětí nehrozí, a k 11. únoru, kdy budou vyhlášeny oscarové nominace, všichni vzhlížejí s jen lehce tajenými nadějemi.

"Ne, nechceme o Oscarech spekulovat, je hezké, že se o nás v té souvislosti mluví, ale vědomí, že to byla krásná práce, je nad všechny ceny," udělal skromný úsměv Gere a dodal, že pracuje velmi rád a s krásnými a talentovanými ženami zvlášť.

"Bylo to zábavné i těžké, dřela jsem aerobic, tanec, zpěv, ale byla to především úžasná zkušenost," zavzpomínala Zellwegerová s typicky našpulenými rty a přivřenýma očima. Ona i Jonesová pak rezolutně popřely, že by mezi nimi dvěma velkými hvězdami na jednom place vznikla jakákoliv rivalita.

"To opravdu ne. Výborně jsme se bavily, spřátelily jsme se a naše kamarádství trvá," přesvědčovala čarokrásná Jonesová a v tomhle případě se tomu dá dokonce i věřit: každá je v Chicagu absolutně jiná, žádná z nich tu druhou nezastiňuje a obě jsou báječné.

Jonesovou pak na slavnostní zahájení doprovodil její manžel Michael Douglas, Gerea zase jeho žena Carey Lowellová a lidé před festivalovým palácem nad tou září hollywoodského nebe nad Berlínem doslova šíleli.

Film o perverzitě slávy

Chicago napsala jako divadelní hru v roce 1926 Maurine Watkinsonová podle tehdy dva roky staré události, kdy byly dvě zcela rozdílné ženy odsouzeny každá za vraždu a jejich případu se ujal "šikovný" právník, který z nich vytvořil mediální atrakci.

"Je to člověk, který všechno dělá pro peníze. Manipuluje lidmi, cítí a chová se jako Bůh, a přitom se tím vším ještě baví. Je ohromně legrační někoho takového hrát," řekl o své postavě Gere.

Hra byla poprvé natočena ještě jako němý film a podruhé v roce 1942 pod názvem Roxie Hartová s Ginger Rogersovou v titulní roli. V polovině sedmdesátých let z ní Bob Fosse, John Kander a Fred Ebb udělali muzikál, který se nějakou dobu hrál, a pak se po delší pauze vrátil na Brodway před sedmi lety. (U nás se hraje v pražském Hudebním divadle v Karlíně.)

"Je to zábava, show, velká jízda, ale to, co Chicago ve skutečnosti vyjadřuje, je zábavné mnohem méně. Je to o perverzitě slávy, o tom, koho jsme si vlastně schopni vybrat za celebritu hodnou oslavování," řekl Rob Marshall, jehož práce na filmu si všichni nesmírně cení. Byl dosud choreografem na Brodwayi, natočil jednu hudební věc pro televizi a pro tento svůj náročný filmový debut si navíc vybral herce, z nichž pouze Jonesová měla s muzikálem zkušenosti. Nacvičovalo se plných šest týdnů, všichni se museli hodně učit (Gere například stepovat), aby pěvecká a taneční čísla dokonale zvládli.

Uvidíme tedy, jestli bude nakonec Marshall opravdu následovat kolegu z Brodwaye Sama Mendese (dělali tam spolu Kabaret), který se svým filmovým debutem, Americkou krásou, uspěl přímo závratně a na Oscary se nyní chystá i s druhým filmem Road to Perdition.

Chicago bude mít v Čechách premiéru 24. dubna.