V Kurišových obrazech je možné číst jako v poutavé knize

Kuriš nežije v Praze, ale tvoří v Příbrami u Verneřic. Od mládí žil na venkově, kde čerpal inspiraci, prostor pro práci a klid. Tvrdí, že místo, kde žije, je pro něj naprosto zásadní. Jeho tvorba je tak plná přírodních scenérií, které zásadně mění náladu obrazů. Dějovost a snaha vyprávět příběhy je pro Kurišovu tvorbu typická „Odmalička jsem si rád vymýšlel příběhy. Nejprve jsem je vyprávěl a psal, potom je začal malovat. První obrazy, s kterými jsem přišel do styku, byly ilustrace knih,“ říká.

Pro jeho obrazy je typický výrazný figuralismus, a obrazy jsou tak plné postav, které působí často velmi naivisticky. „Obrazy většinou maluji z hlavy. Při figurálních kompozicích mi někdy pózují žena nebo děti. Naivita se do obrazů asi dostává ze mne. Sám jsem naivní člověk a naivita mi v životě často působí problémy.“

Řada figur ale působí anatomicky nezdařile. „Každý figurální malíř ve svých kompozicích řeší problém s anatomií postav. Dříve pro mne anatomie při malování nebyla tak důležitá. Malování z paměti nese v sobě jistou deformaci figur. Obraz ale musí na diváka působit přesvědčivě,“ dodává.

Jako malý kluk Kuriš o malování nic nevěděl. „Otec byl voják z povolání a matka prodavačka. Malování jsem objevil až v šestnácti letech. Od té doby jsem mu zcela propadl. Podařilo se mi vystudovat vysokou uměleckou školu, založit rodinu, najít si práci ve školství a při tom stále malovat a vystavovat,“ říká.

Dnes už si na výtvarné scéně vydobyl dobrou pozici. Jeho pestrobarevná plátna a výrazná narativnost působí jako příjemné oživení. Obrazy často připomínají bohaté divadelní představení. Zdá se, že Kurišovu tvorbu ovlivnilo i studium scénografie.

„Ano. Maloval jsem zhruba deset let obrazy. Prostor na plátně je dvojrozměrný. I když se cítím být převážně malířem, chyběla mi prostorová tvorba. Začal jsem ji přirozeně hledat a našel ji v podobě loutkového divadla. Bylo to v době, kdy mé děti byly v předškolním věku a výroba loutek byla směřována trochu k nim. Rozhodl jsem se studovat scénografii. Bylo to velmi inspirující roční studium,“ říká umělec. Scény, které na obrazech vidíme, nejsou jen radostné, ale často i velmi teskné a plné přírodních symbolů.

„Postupně jsem o malování začal přemýšlet jinak. Obrazy pro mne otvíraly děj, který se potom přenesl do loutkové výpravy a dramatizoval se v podobě loutkové inscenace. Při komponování obrazů jsem více pracoval se světlem. Děj na obraze pak působil, jako by se odehrával na jevišti divadla. Záměrně jsem nasvítil postavy v obrazech ohněm hořícím v noci nebo interiér pokoje rozsvítil stropní lampou. Trochu se ve své práci vracím k barokním malířům. Rembrandtovy obrazy jsou také jakoby nasvíceny divadelním reflektorem a vytvářejí zvláštní tajemné jeviště,“ dodává.

Malíř tvrdí, že vše na jeho obrazech je z jeho života a prostředí kolem něj. Malování zrcadlí jeho prožívání. „Když jsem později založil rodinu a narodily se mi děti, velmi jsem chtěl malovat pro ně – třeba pohádky. S touto etapou se mi do obrazů často vrací téma madony. Pozoroval jsem svou ženu, jak se stává matkou, jak přivádí na svět dítě, jak ho hýčká a trpělivě všemu učí,“ dodává Kuriš. Role otce a muže se na jeho obrazech objevuje jako postava lovce.

Poslední tvorbou malíře je cyklus s názvem Navarana. „Jde o cyklus dvaceti obrazů, které vznikaly poslední dva roky. Jedná se o figurální kompozice malované olejem na plátně. Tak jak vznikaly obrazy jeden za druhým, vznikal i příběh, který mne zavedl do neznámé země v oblasti severního polárního kruhu. Obrazy jsem nemaloval prvoplánově jako ilustrace. Literární děj a hlavní zápletka celého příběhu se objevily až na konci malování,“ říká Kuriš.

Obrazy tohoto malíře na první pohled působí, jako by byly určeny hlavně dětem, vztahují se k rodině, mateřství a k prožívání ztráty blízkých. „Myslím, že hlavní inspirační moment je v mém dětství. Jako kluk jsem ve svých představách snil o osamělé daleké plavbě. Vmé fantazii se objevovalo moře, neznámá pevnina, obrovské ledovce, polární pláň a domorodci, kteří se vydávají na lov. Četl jsem v té době mnoho cestopisů o objevování severního a jižního pólu. Obrazový cyklus Navarana v sobě nese tyto vzpomínky. Je to odysea osamělého člověka, který se vydává na dalekou cestu na sever. Zažívá velké dobrodružství a cesta mu přináší životní poznání.“

Na výstavu s názvem Navarana můžete zajít do 12. prosince do Galerie České pojišťovny ve Spálené 14, Praze 1. Otevřeno je od 10 do 18 hodin.