Mohlo by se zdát, že jde o nostalgické vzpomínání, ale není tomu tak. Pravda, na závěr se autor vypraví na setkání spolužáků lounské střední školy, kdy si lidé jeho věku už ukazují spíš fotky vnoučků než vnadné manželky či bohaté milence.

První dva oddíly nazvané Lásko, lásko a Femme fatale jsou však swingující příběhy dnešních mladých (i když pomalu stárnoucích, nebo spíš zrajících?) lidí plných touhy.
Hejnic dokáže podobně jako v předcházející knize O času a ohni v několika větách vykreslit portrét školní hubené šedivé myšičky, ze které se během pár let stane bělostná labuť. Přesto je plná vnitřní nedůvěry, podobně však velké, jako je touha obejmout toho pravého...

S důvěrnou znalostí mužského světa vypráví osudy libereckého volejbalisty, jehož dráhu přetne Annie Curie, podle jména i chování jasná vědkyně. Hejnicovi milenci, kteří se v okamžiku objetí na ulici jeví druhým jako jedna postava, se scházejí a rozcházejí. Hledají štěstí tu i onde. Nebo propadají vášnivé, spalující lásce. Jsou to živé portréty zdánlivých suverénů, pro něž je stipendium ve Španělsku nebo služební cesta do Bruselu všední záležitostí.

Nakonec však i „potvora“ Daniela, hrající si s muži jako s loutkami v maňáskovém divadle, zimničně zbystří, když si pod tolik obdivovaným ňadrem nahmátne maličkou bulku... Má být po všech vyšetřeních a zákrocích „hozena mezi tuk a shořet v nemocnici v peci“?

Láska v Hejnicově podání je silná i křehká, jako bývá právě lidské zdraví. Povídky voní „severem“. Libereckými ulicemi, Rudolfovem, Louny, kde žijí jeho nesmrtelní hrdinové.

Celkové hodnocení: 85 %