Článek
Nemá asi smysl zapírat, že Neil Diamond dnes žije převážně z minulosti, vždyť podobně jsou na tom B. B. King, Jerry Lee Lewis, Leonard Cohen a desítky dalších slavných veteránů. Čekat od nového alba Dreams něco zásadního by proto bylo bláhové. Jde o slušně udělanou sbírku písničkářových oblíbených skladeb z dob dávno minulých, nic víc a nic míň.
Deska má příjemně ospalé podzimní tempo a velmi křehký akustický zvuk oscilující kolem klasického rhytm and blues a folku cohenovského ražení. Vyzařuje docela milou melancholii. Pamětníci si určitě smlsnou na notoricky známých věcech jako Blackbird a Yesterday od Beatles, Aint No Sunshine od Billa Witherse, Midnight Train to Georgia od Gladys Knightové či Hallelujah od Leonarda Cohena.
Coververze jsou pojaty citlivě, uctivě k originálu (možná až moc) a vyzdobené drobnými sóly na piáno, saxofon či housle. Ve zpěvu však něco důležitého chybí a Diamond celkově zůstal originálům hodně dlužen.
Např. Withers dokázal ve svém největším hitu naplnit svůj hlas mnohem opravdovějšími city a stejně tak nenapodobitelná ikona starého amerického soulu Gladys Knightová, která v původní nahrávce jakoby každou chvíli hrozila explodovat žalem. Její přerušovaný, zajíkavý zpěv a nádherně sytý hlas, hlavně v nižších polohách, nelze překonat. Diamond podal tyto nádherné a časem prověřené klasiky kapku ospale a to si asi nezaslouží.