Einstürzende Neubauten patří k předním představitelům industriálu. Na rozdíl od britských pionýrů však nepracovali tolik s elektronikou a pásky, jak to dělali Throbbing Gristle nebo Cabaret Voltaire, ale kombinovali rockové nástroje se zvuky kovů, což bylo typické i pro další představitele německé scény jako Die Krupps v jejich Stahlwerksymfonie.

Údery do kovů a rachot sbíječek nebo bušení do platových barelů a sykot unikajícího vzduchu však hrál u neubautenů mnohem větší roli než u jejich vrstevníků, což skupinu odlišilo a zdůraznilo její výjimečnost.

Ukazují to už její klasická alba Kollaps a zejména Zeichnen des Patienten OT, Halber Mensch a Haus der Lüge. Skupina na nich přišla s originálním soundem spojujícím konkrétní hudbu, zejména zvuk kovů a další hluky s rockovými nástroji - kytarou a basou - v mimořádně syrové podobě. Vše korunovala strohá němčina. Pojetí skladeb sahalo od písňové formy až k zvukovým plochám.

V devadesátých letech pak skupina rozšířila své pojetí, snažila se reagovat a nástup elektronické taneční hudby a propojovala svůj zvuk i s akustickými nástroji, zejména se smyčci. Mnohdy její tvorba překvapila křehkostí, i když původního agresivního soundu se nevzdala nikdy.

Druhý večer sólových projektů

Právě nejstarší skladby včetně některých, které nikdy nezazněly živě, by se měly objevit na programu pátečního večera. Doplní je sólové vystoupení zpěváka Blixy Bargelda Rede / Speech postavené na práci se slovem a smyčkami a nový projekt baskytaristy a kytaristy Alexe Hackeho s Danielle de Picciotto Hitman´s Heel na téma nomádství. Na bicí s nimi hraje Chris Hughes z The Fatal Shore.

V jiných městech je ale sólový program odlišný, občas je to sólové vystoupení percussionisty Rudiho Mosera Mosermeyer nebo dalšího bubeníka N. U. Unruha Beating The Drum či Soundscapes Jochena Arbeita s Fabriziem Palumbe Modenesem, Paulem Beauchampem a Julií Kentovou.

Výběr sólových projektů může Prahu mrzet, protože Bargeldovo Rede jsme již vidět mohli a Hackeho s De Picciotto také, i když v jiném projektu Mountains Of Madness.

Na pódiu se také neobjeví hosté z celé historie jako při famózní oslavě dvacetin v německém letišti Templehof.

Česká republika má pro skupinu zvláštní význam. Na konci osmdesátých let se tu pokusila vystoupit na mírovém koncertu v rámci pochodů Olofa Palmeho proti jaderným zbraním. Z Plzně však byla deportována, aniž by na rozdíl od Die TotenHosen zahrála.  Vrátila se až po listopadu a od té doby v Praze vystupuje celkem pravidelně.