Vtíravá melodie Podmoskevských večerů ladí s groteskní tragikomedií o Ardalionu Peredonovovi (David Viktora), posedlém mánií, že mu všichni usilují o život i o kariéru, lépe než úvodní a závěrečné církevní nápěvy.

Protiklad jako z jiných světů

V příběhu vše páchne vodkou a nečistotou, každý hlídá druhého. Z vlastností vystupují do popředí hrabivost, udavačství, nízkost. Sologub i Fedotov jsou milovníky protikladů.

Proto se lstivému, lakotnému, zlodějskému, paranoidně závistivému a lží prolezlému světu slovanské provincie, onomu i nám dobře známému pletichářskému a korupčnímu prostředí vymyká jen dvojice až neuvěřitelně zlem nedotčená: Alexandr (Michal Čapka alternující s Ondřejem Nosálkem) a Ludmila (Kateřina Vainarová) prožívají svou první, nesmělou, čistou lásku. Pravda, ze strany Ludmily trochu vyzývavější než o studium dbalého Saši. V jejich dvou výstupech, dobře vystavěných, s pozadím závidících sester Darji (Jana Bernášková) a Valérie (Gabriela Mikulková), je všechna něha, radost a naděje, kterou je Fedotov schopen vložit do ztemněle krutých příběhů a do vlastní ruské prokletosti, jak ji cítí.

Myslím, že na české scéně už dlouho nevytvořily kulisy (Adam Pitra) tak dokonalou iluzi ruské vesničky s kostelíkem. Proměny se odehrávají pomocí rozevření předních stěn chalup, abychom mohli nahlédnout do několika roubených interiérů s dřevěným nábytkem a s nezbytnou pecí.

Inscenaci zatím nesrostly švy

Rozhodujícím pocitem oddalujícím dvanáctou režisérovu českou inscenaci od jeho předcházejících, od dvou dokonalejších ostravských divadelních opusů (Psí srdce v Aréně a Idiot v Divadle P. Bezruče) je nedotvořenost. Jako by české lebce po trepanaci ruskou kostní destičkou ještě nesrostly švy. Mezery se objevují ve vztazích postav.

Vedle kontrastní dvojice představované na premiéře M. Čapkou a K. Vainarovou dominují v řádce svérázných venkovských figurek Pavlína Kafková (Varvara), Jan Hájek (Volodin), František Strnad (Rutilov). Rodinu běsnivých fedotovovských přízraků završují Veronika Forejtová (Prepolovenská), Alexandra Gasnárková (Jeršicha), Vladimír Čapka (Chripač) a další.Především však David Viktora postavil svého Peredonova jako dokonalého paranoidního schizofrenika končícího pouť za kariérou zákonitě vraždou.

Malý ďábel bude vzápětí vystaven srovnání s pražským Činoherním klubem, kde bude mít Sologubův Posedlý premiéru pod názvem Ďáblova houpačka 18. prosince v režii Romana Poláka.

Divadlo J. Myrona ND moravskoslezského Ostrava - Fjodor Sologub: Malý ďábel. Dramatizace a režie Sergej Fedotov, přeložil Libor Dvořák, dramaturgie Klára Špičková a Marek Pivovar, scéna a kostýmy Adam Pitra, hudba Norbert Lichý.