Článek
Volbeat znějí jako parta death metalistů, které už chrapot do mikrofonu přestal bavit a chtěli by se pustit do ničeho jiného, nicméně nemohou a asi ani nechtějí opustit svět svých vzorů z dětství. Jejich historie to ostatně dokazuje – zpěvák Michael Poulsen se před deseti lety nudil v death metalovém bandu Dominus. Ukončil jeho činnost a zformoval právě Volbeat.
Volbeat znějí jako parta death metalistů, které už chrapot do mikrofonu přestal bavit a chtěli by se pustit do ničeho jiného, nicméně nemohou a asi ani nechtějí opustit svět svých vzorů z dětství. Jejich historie to ostatně dokazuje – zpěvák Michael Poulsen se před deseti lety nudil v death metalovém bandu Dominus. Ukončil jeho činnost a zformoval právě Volbeat.
Volbeat znějí jako parta death metalistů, které už chrapot do mikrofonu přestal bavit a chtěli by se pustit do ničeho jiného, nicméně nemohou a asi ani nechtějí opustit svět svých vzorů z dětství. Jejich historie to ostatně dokazuje – zpěvák Michael Poulsen se před deseti lety nudil v death metalovém bandu Dominus. Ukončil jeho činnost a zformoval právě Volbeat. Otevřenost kapely do různých směrů je na jedné straně příčinou toho, že se jí vůbec věnuje pozornost, a na straně druhé kamenem úrazu. Když nasadí metalový riff a bicí postupem, který by se klidně dal označit za thrash, a pak přejdou v „kissácky“ vlezlý popový refrén, jednoho to může pěkně znechutit. Dost matoucí jsou občasné country vlivy, které nemají úplně dokonale zapracované a do některých tvrdších skladeb nesedí.
Volbeat znějí jako parta death metalistů, které už chrapot do mikrofonu přestal bavit a chtěli by se pustit do ničeho jiného, nicméně nemohou a asi ani nechtějí opustit svět svých vzorů z dětství. Jejich historie to ostatně dokazuje – zpěvák Michael Poulsen se před deseti lety nudil v death metalovém bandu Dominus. Ukončil jeho činnost a zformoval právě Volbeat. Otevřenost kapely do různých směrů je na jedné straně příčinou toho, že se jí vůbec věnuje pozornost, a na straně druhé kamenem úrazu. Když nasadí metalový riff a bicí postupem, který by se klidně dal označit za thrash, a pak přejdou v „kissácky“ vlezlý popový refrén, jednoho to může pěkně znechutit. Dost matoucí jsou občasné country vlivy, které nemají úplně dokonale zapracované a do některých tvrdších skladeb nesedí.
Věrnost Volbeat ikonám sedmdesátých až osmdesátých let je evidentní, místy až doslovná. V Heaven Nor Hell napodobují AC/CD, ve Who They Are zase okamžitě evokují mladou Metalliku z poloviny osmé dekády. Téhle talentované partě (zejména kytarové riffy a bicí jsou slušné) svědčí, když skladby nepřekombinuje a drží se přímočarého rychlejšího metalu.