Tipy Oskara Petra

Čtu: Nečtu prakticky nic, nemám čas. V poslední době jsem přečetl asi pět manuálů ke keyboardům. Pro potěšení jsem si v originále přečetl nějaké Morgensternovy básně. Pak čtu takový knihy, který jsou svým způsobem trochu zapovězený: o myšlenkách člověka, o filosofii a o radách, ale jsou trošku na hraně bílý magie. Ale zas tak moc se tomu nevěnuji, protože ona i bílá magie je docela zcestná. Může se změnit na černou nebo na šedivou a v tom případě musí člověk vědět, co dělá. Tady v Čechách je to s magií těžké, protože tady není žádná víra. Lidé jsou tu oproti USA hodně materiálně založení, tam je zhruba 60% věřících, tady tak deset procent. Tady se o to nezajímají ani mladí lidé, kdežto v Americe je magie docela populární.

Poslouchám: Párkrát jsem si pustil Bowieho Reality, potom se mi dostal do ruky kytarista Jeff Beck, deska Jeff se mi velice líbila. Co se týká instrumentace - pořád čerpá z 70. let, je to takový běžný, hezký, písňový album. A pak poslouchám Philipa Glasse, a když už nevím co, tak třeba Kronos Quartet nebo něco podobného.

Viděl jsem: Do divadla musím chodit se ženou, protože ona je ředitelka odboru umění Ministerstva kultury, takže má na starosti všechna divadla, galerie a muzea v ČR. Takže toho vidívám hodně. Mám rád Festival německého jazyka, protože oni jsou podstatně dál. České divadlo je takový deklamovaný, přeháněný, ale oni jsou divadelníci a hrají divadlo. Německé avantgardní divadlo je velice otevřený, vždycky se mi tam něco líbilo. Ale jinak do divadla moc rád nechodím, hlavně ne na činohru, to je největší utrpení.

Nedávno jsem se vrátil z Benátského bienále, kam jezdím pravidelně. Tam člověk vždycky vidí něco jinýho než kdekoli jinde. Uvidí spousty Davidů Černých a lidí, kteří jdou jiným směrem, tady se soustřeďují hlavně na to ukázání se, kdežto tam jdou hlavně hodně do rozpitvávání různých makrosvětů a teček.

Internet: Využívám už hodně, protože se dostávám k hodně informacím a nápadům, který potřebuji teď, když jsem začal s nástrojema a kytarama, který se dělají v Kanadě. Rád se dostávám na různé kamery umístěné na různých křižovatkách v L.A. a v Santa Monica, kde natáčeli film Podraz. Tam jsou na křižovatkách rozmístěný videokamery a můžu se tak se podívat, jak to vypadá v různých jiných městech. Dostávám se do různých ulic, kde jsem bydlel v Americe a sleduju historie těch ulic. Bohužel u nás nic takového není, nemůžete se dostat do ulice, kde by vám řekli jakou má historii. Na internetu trávím tak dvě, tři hodiny denně. Doufám, že mě to časem pustí...

Web: www.oskarpetr.cz

Gabriel Pleska: Česnek! Česnek!

Autorský přístup ke skutečnosti má v případě olomouckého básníka Gabriela Plesky (1978) nejblíže k okouzleným dětským očím, k sympatickým fantazijním výletům, jejichž směr ani trasu neurčují žádná gramatická, morfologická ani syntaktická pravidla.

Pleska se svými básnickými dialogy, zauzlovanými mnohohlasy, konstelacemi slov i zdánlivě prostými říkačkami navrací jednak k dotekům, hrám a slunci vlastního dětství, jednak k postupům experimentální poezie, k jazykové komice Christiana Morgensterna a místy i ke kybernetické novořeči současného Jiřího Dynky. Knížka s nezvalovskou aluzí v titulu Česnek! Česnek! je vzácně optimistická, vyrovnaná a radostná, i když sám básník v jednom textu píše: "kéž by podzim zůstal nylonový / natahovaný do nekonečna". 

Ilustrace Stanislava Palečková, Aluze, 112 stran

Lokomotiva: Tancuj trochu víc...

Lokomotiva je skupina, která doprovází tandem Bubílková - Šimek v televizních pořadech S politiky netančím. Písničky na desce v nich nejspíš zazněly a i tentokrát plní pouze odpočinkovou roli. Je jisté, že členové skupiny jsou velmi zruční hudebníci, nicméně parametry jejich skladeb začínají a končí s pauzou mezi scénkami.

BMG, 55:54