Pocházíte ze Sunderlandu. Pro nás v Čechách je to město známé hlavně jako fotbalové. Jakou má hudební tradici?

V sedmdesátých letech tu byla skvělá punkrocková scéna, pak se to trochu zvrtlo. Když jsme začínali, nic moc se tu nedělo. Kapely spolu nijak nespolupracovaly, spíš byla cítit rivalita. Dnes je tu lepší atmosféra a vznikají zajímavé věci. Je tu například skvělá nová kapela Coal Train nebo Field Music, takže máme zajímavou hudební scénu.

Letos oslavujete už deset let existence. Jaké byly?

Úžasné! Den před Vánocemi budeme slavit v Newcastlu, pořádáme narozeninový koncert. Bude to takový minifestival. To je nejlepší způsob, jak to oslavit. Nikdy jsem nečekal, že dostaneme nahrávací smlouvu, natož že procestujeme svět, natočíme čtyři alba a odehrajeme stovky koncertů. Je to skvělé, že jsme stále spolu.

O vašem stylu se píše jako o post punku. Jaké kapely vás ovlivnily?

Když jsem začínal hrát na kytaru, měl jsem nejradši Led Zeppelin a Jimiho Hendrixe. Pak jsem objevil kapelu XTC. Hrála poměrně komplikovanou, ale melodickou skřípavou kytarovou hudbu. Její první alba plus kapely jako Devo, Talking Heads, The Clash a Sex Pistols na mě měly vliv. Získal jsem pocit, že takto svižná hudba je něco pro mě. Bylo mi tehdy kolem osmnácti. Ale sami hrajeme trochu něco jiného, používáme čtvrtinové tóny, což je v punk rocku poměrně neobvyklé. Punk rock je moderní. Dosáhli jsme bodu, kdy je všechno moderní.

Jak to myslíte?

Spousta kapel třeba užívá syntetizátory a myslí si, že jsou díky nim moderní. Ale syntetizátory už jsou tu dlouho. Dneska je to asi tak stejně novátorské, jako hrát na kytaru. Všechny hudební styly už se plně vyvinuly, nic nového vlastně nevzniká. Ale to je v pořádku, jenom dnes není žádný rozdíl, jestli hudbu vytváříte v počítači, anebo hrajete na flétnu. Jde o stejný umělecký prožitek.

Vaše aktuální album se jmenuje The Chaos. Je v názvu váš názor na současný svět?

Ano, zpíváme o aktuálních tématech, o tom, jak vidíme svět. Nezajímá nás Margaret Thatcherová, ale současnost. Svět se nám zdá velmi chaotický. Vždycky ale takový byl. I příroda je chaotická. Nemyslíme to negativně, je to jen konstatování. Když si budete všímat světa kolem, uvědomíte si, že je úplně šílený. Když se to snažíte popřít, zblázníte se. Je lepší snažit se mu porozumět a přizpůsobit.

Je pro vás důležité vyjadřovat se nejenom hudbou, ale také textem?

Ano, považuji naše texty za významné. Ale dokážu pochopit, když se někdo o texty nezajímá. Třeba můj táta je obrovský milovník hudby, má doma neuvěřitelné množství alb a slyšel toho už hodně. Textům ale nevěnuje pozornost. Když text lidi zaujme a třeba se s ním ztotožní, je to výborné. Ale chápu, když se na nás někdo přijde podívat, zaskáče si a zadýchá se a neporozumí ani řádce.

Je oprávněné se umělců ptát na stav a problémy světa?

Každý jedinec by měl mít vlastní pohled na svět a mít své názory. Není zdravé, když jeden člověk ovlivňuje to, co si budou ostatní myslet. Na druhou stranu si myslím, že když se nějaká kapela stane populární, je to dílem i proto, že její názory rezonují a lidé s nimi souhlasí. Zároveň je v hudbě hodně poezie, jejíž podstatou je, že si ji lidé mohou vykládat různě. Tam je možné názory hledat. Ale mám pocit, že i když je někdo slavný, jako třeba Bono, lidi ve skutečnosti stejně moc nezajímá, co si myslí. Řekl bych, že je třeba politiku a hudbu kombinovat velmi opatrně. Protože některé kapely, které se do toho pustí, skončí docela hloupě.

Hodně cestujete po světě. Kdy jste naposledy zažil kulturní šok?

Nedávno jsem na letišti v Dubaji seděl nahý v nějaké vedlejší místnosti a opravdu jsem se bál, že se dostanu do vězení. Vezl jsem kamarádovi dárek, který úplně neodpovídal tamějším zákonům. Byla to sada žertovných předmětů a mezi nimi třeba švindlované hrací karty. Podařilo se mi ale naštěstí zůstat klidný a vše vysvětlit. Roztřásl jsem se, až když mě pustili.

Prý uvažujete o napsání muzikálu. Je to pravda?

Ano, ale nejdříve máme v plánu „a capella“ album, s orchestrem počítačově zmnožených hlasů. Navážeme tím na tradici občasných „a capella“ verzí našich písniček, které se objevovaly jako bonusy na našich nahrávkách. I na The Chaos je skrytá vokální píseň Living on Light. Baví nás to, tak chceme zkusit expandovat a natočit tak celé album. A další věc, která mě láká, je punkrockový muzikál o zombie, vlkodlacích a podobně. Ale kluci se toho trochu bojí, tak nevím…