Nositelka Ceny Magnesia se řadila k literátům generace tzv. šestatřicátníků, mezi něž patřil i prezident Václav Havel. „Václav Havel navštívil předvčírem Violu Fischerovou v nemocnici a rozloučil se s ní. Věděl, že je nevyléčitelně nemocná, přesto ho její úmrtí zasáhlo,“ uvedla Havlova tajemnice Sabina Tančevová.

Fischerová se narodila 18. října 1935 v Brně, studovala na FF Masarykovy univerzity (obory polštinu a češtinu), absolvovala pak na Karlově Univerzitě. Od roku 1961 působila v Československém rozhlase.

Než spolu s manželem, spisovatelem Karlem Michalem, emigrovala do Basileji, stačil ještě v roce 1968 odvysílat Československý rozhlas její hru Nesmrtelná kuřata. V roce 1985 odjela do Mnichova, kde začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa. Od roku 1994 opět žila v Praze. Jejím opožděným knižním debutem byla Zádušní básně za Pavla Buksu. Vyšla v roce 1993, ale napsaná byla už v letech 1985 a 1986. Poté vydala mj. sbírky Babí hodina, Jak pápěří nebo Písečné dítě.