Hlavní obsah

Divadelní hra Komunismus vypráví o strachu jako míře provinění

Právo, Radmila Hrdinová

Slovenský dramatik Viliam Klimáček (1958) je jeden z mála autorů, jimž se daří postihnout ve svých textech současnost i nedávnou minulost v nezjednodušené a nadto divácky poutavé podobě.

Článek

„Komunismus je cizí slovo, které se dá přeložit jako strach,“ říká se v textu. A strach je také jedním z hlavních hnacích motivů příběhu, v němž Klimáček s ďábelskou rafinovaností propojil protilehlé strany mince, jíž se platilo za přežití v normalizované společnosti.

Odebrané pasy a odposlouchávání

V roce 1984 se v jednom z mnoha bytů na bratislavském sídlišti Petrželka slaví narozeniny. A zatímco matka chystá jednohubky a zpovídá syna, na střeše paneláku kouří otec Michal, někdejší ředitel Filmexportu, který byl „odejit“ do archívu.

Je jasné, o jakou domácnost se jedná: vypnutý telefon, odebrané pasy, odposlouchávání intimních rodinných rozhovorů či „nenápadná“ kontrola ze strany agilního souseda. Pamětníky nejspíš zarazí, že syn z této rodiny studuje medicínu a matka nadále vykonává profesi psychiatričky.

Milostné vzkazy na zadýchaném okně

Ale pořád je tu ještě prostor pro humor, někdy hořký, jindy něžně hravý, jako když si rodiče z obavy před odposloucháváním píšou milostné vzkazy prstem na imaginární zadýchané okno.

Druhé dějství se odehrává na vyšetřovně StB za neustálého sledování televizního přenosu ze státního pohřbu Jurije Andropova, posledního z řady rigidních soudruhů na sovětském trůnu.

StB v pozadí

Repliky typu „Takhle plakat dokáže jen sovětský člověk“ vyvolávají v hledišti osvobozující smích. Ale zároveň už z koutů začíná vylézat hnus – třeba ve chvíli, když vyšetřovatelé promítnou Michalovi sérii fotografií usvědčujících jeho ženu z nevěry. Třetí část se vrací na střechu paneláku a je to střecha stejně rozpálená jako ta z názvu William sovy hry.

Jediná jistota fungující rodiny se rozpadá zjištěním, že i u jejího idylického počátku stála v pozadí StB, a ve vzduchu visí otázka, kam až smí zajít člověk vedený strachem o sebe i o rodinu.

Klimáčkův dialog odpověď nevnucuje, je autentickou morální konfrontací, kterou si s protagonisty musí projít každý sám za sebe. Teprve samotný závěr působí poněkud melodramaticky a vůle autora tu nahrazuje logiku ve vedení postav.

Pro pamětníky i nepamětníky

Inscenace režiséra Filipa Nuckollse vytváří prostor pro přirozenou gradaci od lehce mrazivého humoru k závažné moralitě bez předčasného prozrazování point a s oporou v hereckých výkonech.

Nejlépe se herecky daří Jakubovi Špalkovi, který Michala rozehraje od uvolněného a sympaticky pošetilého „Romea středního věku“ k okamžiku, kdy tento přívlastek ztěžkne tragigroteskním puncem krycího jména agenta StB. I tak mu ale stále věříme opravdovost jeho vztahu k Aleně, o který opírá svou argumentaci.

Alena Marcely Holubcové je ale bohužel uvěřitelná jen do pauzy, v dramatickém dialogu s manželem-agentem sklouzávala (alespoň na druhé premiéře) k stále povrchnější a nepřesvědčivé rétoričnosti.

Matouš Ruml jako syn Viktor působil rovněž lépe v prostředí rodinné oslavy než v závěrečném účtování s otcem, což ale je i důsledek problematického vyústění postavy.

V každém případě je Komunismus v Celetné nečernobílou a divácky dotýkavou výpovědí o dobách nepříliš minulých a jako takovou ji lze určitě doporučit pamětníkům i nepamětníkům.

Celkové hodnocení: 80 %

Viliam Klimáček: Komunismus

Překlad: Karel Král, režie: Filip Nuckolls, scéna: Karel Špindler,

kostýmy: Daniela Klimešová.

Psáno z 2. premiéry 22. 10. v Divadle v Celetné.

Reklama

Související témata:

Související články

Petrohradské divadlo bude po 28 letech v Praze

Po 28 letech se v Praze představí Velké dramatické divadlo G. A. Tovstonogova z Petrohradu, jedno z největších státních divadel Ruské federace. Ve Stavovském...

Výběr článků

Načítám