Ve skupině Deep Purple jste od roku 2002 a nahrál jste s ní dvě alba (Bananas a Rapture Of The Deep). Změnil se po vašem příchodu zvuk kapely?

Myslím, že v kapele nastala docela výrazná změna. Konkrétně klademe o něco menší důraz na hammondky. Jistě, stále jsou velmi výrazné, ale do popředí se dostaly i klávesy a syntezátory. Řekl bych, že jsem do naší hudby vnesl novou dimenzi.

To zní dost sebejistě. V čem konkrétně vidíte svůj přínos?

Když jsem nastoupil, vše bylo trochu unavené. Kapela byla jakoby v útlumu. Věřím, že jsem jí vrátil původní nadšení. Rozhodně je to znát na albu Rapture of the Deep, kde se vrátilo tempo a entusiasmus. Je to celkem dobrá deska, se kterou jezdíme pět let po světě, což není v dnešní době vůbec špatné.

Sledoval jste kariéru Deep Purple předtím, než jste do skupiny přišel?

Byl jsem už dlouho velký fanoušek této kapely. Studoval jsem tehdy klasické piáno v Manchesteru, když jsem ji začátkem sedmdesátých let poprvé uviděl. To mi změnilo život. Řekl jsem si, že to chci dělat. Do té doby jsem úplně přesně nevěděl, co ze mě bude. Tehdy jsem ale ani náhodou netušil, že skončím přímo v téhle kapele.

Které období historie Deep Purple máte nejraději?

To současné mám velmi rád, protože jsme získali zpět šťávu, kterou kapela měla už v éře alba Deep Purple In Rock z roku 1970. To je moje asi nejoblíbenější nahrávka. Mám ale hodně rád i o tři roky starší Who Do We Think We Are.

Poslední album Rapture Of The Deep vydali Deep Purple v roce 2005. Kdy vyjde nové?

Tuším, že příští rok na jaře na něm začneme pracovat. Vyjít by mohlo na podzim.

V České republice vystupujete poměrně často. Jaký k ní máte vztah?

Miluji okamžik, kdy přijedeme do Prahy. Je to jedno z nejkrásnějších měst, která jsem za svůj život viděl. Česká republika se mi zdá být velmi kulturní, je tam skvělá atmosféra.

Sledujete vy osobně to, co dělají bývalí členové Deep Purple Jon Lord a Ritchie Blackmore? Jak se vám jejich nynější hudba líbí?

Od Ritchieho jsem slyšel všechny nahrávky, od Jona jen něco. Líbil se mi jeho Durham Concerto. Jon je bezesporu skvělý klavírista.

Uvažoval jste někdy za tu dobu, co jste v Deep Purple, že byste je opustil a opět se vydal svou cestou podobně jako Blackmore a Lord?

Mám výhodu, že dlouhou sólovou kariéru už mám za sebou a zároveň se jí věnuji i nyní. Zrovna teď připravuji další album. Vlastní projekty si hodně užívám. Je potřeba udržovat rovnováhu. Nyní jsme na cestách bez přestávky několik měsíců, ujeli jsme tisíce mil. Dovedete si představit, jako moc to může být náročné a intenzívní. Proto si člověk hledá i své vlastní aktivity. Ale opustit jsem kapelu rozhodně nikdy nechtěl.

Současná hudba hodně čerpá z muziky 60. a 70. let minulého století. Co si o tom myslíte?

S hard rockem je to legrační. Od té doby, co se v sedmdesátých letech objevil, nikdy vlastně úplně neodešel. Někdy měl trochu útlum, ale vždy se zase zvedl. Moc se ani nezměnil. Hodně věcí, které dnes slyšíte, je opravdu hlavně vzpomínkou třeba na Black Sabbath nebo Deep Purple. Dosvědčuje to, jak silnou hudbou hard rock je.

Kdo podle vás v současnosti styl nejlépe reprezentuje?

Velmi dobré kapely se objevily v devadesátých letech, třeba Nirvana, Alice in Chains. Dnes jsou skvělí Foo Fighters a Nickelback, i když mají trochu komerčnější příchuť. A je také několik opravdu výborných kapel z heavymetalového spektra. Nedávno jsem poslouchal Mose Giganticus a byl jsem nadšený. A nesmím zapomenout na Lostprophets, ti jsou skvělí. Děje se toho hodně.

Která kapela vás kdy nejvíce nadchla?

Skupina Johna McLaughlina Mahavishnu Orchestra. Byli neuvěřitelně skvělí.

Budete v České republice zase hrát nějakou skladbu spjatou s českou hudební kulturou?

Když jsem byl s Deep Purple u vás poprvé, bylo to v Praze, hrál jsem úryvek z Vltavy. Lidi začali úplně bouřit, snad nikdy jindy jsem nezažil tak skvělou reakci. Naposledy jsem, myslím, hrál něco od Bohuslava Martinů. To je můj velmi oblíbený skladatel. Díky za připomenutí, zase něco vymyslím a zahraju. Janáček byl Čech, že? Dám tedy něco od něj.

Kterou píseň od Deep Purple hrajete nejraději?

Určitě Woman From Tokio, je moje nejoblíbenější. Tu jsem s nimi totiž hrál jako první, když jsem se u nich ucházel o místo.

Je nějaká skladba, kterou v koncertní verzi z nějakého důvodu nemáte rád?

Upřímně řečeno je jich několik. Nemohu je ale jmenovat, mohlo by mi to způsobit hodně potíží se zbytkem kapely. Jsou to některé skladby, o nichž si úplně nemyslím, že jsou hardrockové.