Naproti na levém břehu Vltavy ve Švandově divadle měla v lednu premiéru (pravda, jenom českou) dramatizace nejúspěšnější a naléhavé autorčiny knížky Peníze od Hitlera dotýkající se několikerého lámání charakteru Čechů ve dvacátém století. Spací vady na provokativnost příběhu židovské rodiny v sudetském pohraničí nenavázaly.

Bojovnice s ládovačkami

Ba co víc. Inscenace šustí uspávací literátštinou, na kterou snad nemohly naletět ani největší feministky v publiku. Recept na úspěch se přitom zdál být tutovkou:
V jakési mezistanici mezi nebem a peklem se potkávají spisovatelky Virginia Woolfová a Sylvia Plathová s podnikatelkou a modelkou Ivanou, zvanou Madam T., „z malé středoevropské země“.

Podobnost s Ivanou Trumpovou je to ale čistě náhodná, neboť naše světoběžnice se chválabohu i v šedesáti těší ze zdraví a krásy.

Ani tato autorská schválnost nezachránila celek z území pseudointelektuálního mlácení prázdné slámy. Dámy úřadují na nepohodlné pohovce, na stoličce nebo u sporáku, na kterém si – aby hlady znovu neumřely - pečou lahůdky ze stránek svých knížek. Scénu Petra Kunce uzavírají dveře do koupelny.

Denemarková je napsala a Radunová z nich nadělala - slépky. Triu vévodí Madam T. Jany Hubinské; věcností, praktičností, extravagantností. Magdaléna Sidonová (Sylvie) a Marie Spurná (Virginie) se zaplétají do těsných závitů dialogů. V jejich špičkování, hádavosti, sebeobviňování je minimum toho, co zavání ženským údělem.

Zvonce divadla konce?

Spací vady jsou vlastně takové malé boží tresty. Virginie nejraději spí ve vaně (utopila se přece), Sylvie s hlavou v troubě (plynem chtěla zabít i své děti) a Ivana musí poslouchat jejich chrápání (zabila se na motorce za řevu motoru). Bože, božínku, svatá prostoto, to je téma! K usínání. Naštěstí bez vad.

Divadlo Na zábradlí je dlužno posledním obdivovatelům, kteří ještě zůstávají věrní, radikální obrat v dramaturgii, repertoáru i při výběru spolupracovníků. Jejich tápání nemá konce. A při tom zdravém spaní už je slyšet zvonce.

Divadlo Na zábradlí Praha - Radka Denemarková: Spací vady. Režie Slobodanka Radunová, dramaturgie Ivana Slámová, scéna Petr Kunc, kostýmy Kateřina Štefková, hudba a hudební výběr Michal Novinski. Světová premiéra 18. října 2010.