Do roku 2002 jste byl členem slavných Deep Purple. Stýská se vám někdy po letech strávených v této kapele?

Nejen někdy. Stýská se mi hodně a pořád. Je to samozřejmé, byla to významná část mého života. Kluci z kapely jsou mými celoživotními přáteli. Stále se vídáme.

Proč jste tedy od Deep Purple odešel?

V určitý moment jsem si uvědomil, že když se ihned nepohnu vpřed směrem k hudbě, kterou jsem už dlouho nosil ve svém srdci, už to později nikdy neudělám. Že ustrnu ve vývoji, když neudělám rozhodující krok. Tak jsem to tehdy hudebně cítil.

Sledujete současné aktivity kytaristy Richieho Blackmorea, také bývalého člena Deep Purple, v Blackmore’s Night?

Ano, slyšel jsem všechno, co se svou partnerkou a zpěvačkou Candice Night vytvořili. Některé kusy se mi líbí. Vím přesně, o co se snaží, a věřím, že se mu toho daří dosáhnout. Ne úplně všechny písně mě oslovují, ale to je v pořádku. Je mi jasné, že všechny moje písně naopak nesednou jemu. Podle mě je velmi odvážný, vždyť kdyby se neotočil zády k rock’n’rollu, mohl by dnes hrát stovky koncertů ročně pro tisíce lidí. Ale on si vybral vlastní cestu a já ho za to obdivuji.

Před dvěma lety vyšlo vaše album Durham Concerto, na kterém byl záznam kompozice, kterou jste připravil pro University of Durham. Co vás k takové práci vedlo?

Durhamská univerzita je po Oxfordu a Cambridge třetí nejstarší univerzita v Anglii. Měla významné výročí a její představitelé ho chtěli oslavit hudbou. Znali mou práci a věděli, že nyní rád pracuji s orchestrem. Oslovili mě a já jel na sever Anglie do nádherného města Durham. Obdivoval jsem tamní památky z jedenáctého století a složil Durham Concerto.

Dostáváte často zakázky na nějaké skladby či písně?

Čím dál víc. Lidé už si všimli, že nejsem jen rockový klávesista, ale že rád skládám hudbu pro orchestr a kombinuji ji s rockovými prvky. Žádají mě o rozmanité hudební kousky. Je to jiné než vlastní volná tvorba, protože když pokládáte tužku na notový papír a začínáte skládat, musíte si být vědom toho, že píseň bude zanedlouho někým zahrána. Vědomí, že práce nepřijde vniveč, je vzrušující. Když si člověk píše hudbu pro sebe, musí počítat s tím, že se může stát, že nikdy nebude ztvárněna.

Je vám v současné době bližší moderní vážná hudba, nebo rock?

Musím říct, že obojí miluji rovným dílem. Jako malý jsem poslouchal klasiku, protože ji rodiče doma pouštěli. Později jsem objevil rock’n’roll a zamiloval se. Ale neopustil jsem jedno pro druhé. Zůstaly mi oba světy, což vlastně definovalo mou hudební dráhu. Pořád mě baví hrát rock’n’roll, ale čím jsem starší, je to méně významná součást mého já. Zkušenosti ovšem zůstávají a odrážejí se v současné tvorbě.

Své poslední album To Notice Such Things jste nahrál s Royal Liverpool Philharmonic Orchestra. Proč jste spolupracoval právě s ní?

S jejími hudebníky jsem se seznámil, když jsem pracoval pro University of Durham. Oni tehdy pro nahrávku navrhli Liverpoolskou filharmonii, ani nevím proč. Při nahrávání a živém vystupování jsem je dobře poznal a mám je rád. Jsou velmi otevření a srdeční. A naopak se zdá, že i oni mají rádi mě a moji hudbu. Byla to přirozená volba se k nim vrátit. A doufám, že budeme spolupracovat ještě mnohokrát.

Předvedete fragmenty z nového alba i při svém vystoupení v Praze?

Ne, v Praze budu hrát pouze Concerto For Group And Orchestra, které vzniklo v šedesátých letech. Budu hrát ale jeho úpravu z roku 1999. Od toho roku jsem ho hrál víc než šedesátkrát, jen za poslední rok dvacetkrát. Je to volání mého srdce, představuje to moje myšlení zamlada, ale zároveň myslím, že to je stále relevantní. Druhá polovina je o něco méně klasická, jsou v ní zakomponovány písně od Deep Purple i z mého sólového alba. Konec patří mé hudební přítomnosti.

Concerto For Group And Orchestra budete v Praze hrát s maďarskými filharmoniky. V čem bude provedení nové?

Písně od Deep Purple bych mohl v klidu na pódiu předvést pouze s bicími a kytarou. Díky tomu, že je hraji s orchestrem v zádech, se otvírá široký prostor pro interpretaci a vyjádření toho, co pro mě znamenají.